Lekce ženám – babské dýchánky nad Tórou

Několikrát jsem ve svých článcích o konverzi zmiňovala „lekci ženám“ u nás ve vesnici. Ale co to vlastně je a kdo to pořádá? Když jsem začala proces, pořádal lekci ženám každé pondělí rabín naší osady. Kromě jeho paní se nás scházelo asi pět, v různém věku, různě pokročilé v otázkách víry a náboženské praxe. Já samozřejmě jako totální nováček. Noam nám vždycky připravil pár ofocených stránek z jedné z tisíců knih jeho svaté knihovny a to jsme společně četli a rozebírali. Mluvilo se o životních hodnotách, správnosti lidského jednání nebo třeba i o výchově dětí. Buď to byla teorie rozebíraná učenci nebo různé příběhy, ze kterých vyplynulo poučení nebo určité nasměrování. V hlavě mi utkvěl třeba jeden o Thomasu Edisonovi, jehož pravdivost se sice neprokázala, ale o tom, jak je důležitá důvěra matky ve svého potomka vypovídá hodně:

Jednoho dne přišel Thomas Edison domů ze školy a předal své matce dopis od ředitele školy. Matka přehlédla očima text a na otázku, co se v dopise píše, odpověděla: „Pan ředitel píše, že jsi génius a že bohužel není v možnostech školy nabídnout ti vzdělání odpovídající tvým schopnostem.“. Pak vzala syna za ruku, podívala se mu do očí a řekla mu: „Než si najdeme jinou, lepší školu, budu tě učit doma.“ Kam to chlapec z toho domácího vzdělávání dotáhl všichni víme :-). A v tom údajném dopise pan ředitel ve skutečnosti napsal, že Thomas Edison je mentálně nemocný a že pro jeho nevhodné a hloupé chování je vyloučen ze školy…

To snad dává jasnější představu o lekci ženám, jak jí pořádal Noam. Hodně jsme debatovaly, sdílely a často odbíhaly od tématu, což je možná důvod, proč je to „pro ženy“ :-). Slibuju, že na ten pravý důvod se rabína zeptám. Každopádně když lekci ženám nahradila lekce Tóry v synagoze, která byla společná mužům i ženám, my ženský jsme to tak nějak vzdaly. Už to nebylo ono :-).

Když se do Tal El přistěhovala další ortodoxní rodina, potěšila nás mladičká Reút, pracující maminka čtyř malých kluků, rozhodnutím pořádat jednou týdně lekci Tóry pro ženy. Tak se od října každé úterý v devět večer potkáváme u ní doma na babském dýchánku ve stejném složení, jakém jsme chodily k rabínovi. Nad kávou nebo čajem a zákusky zahajujeme večer vždy připomenutím týdenního oddílu Tóry (hebrejsky Parashat HaShavua), ke kterému Reút dohledává různé související články nebo příběhy. Dalšími tématy bývá partnerství, rodinné vztahy a samozřejmě výchova dětí a výzvy s tím spojené. Probíráme pohled judaismu na danou problematiku, sdílíme osvědčené nebo doporučené tipy i vlastní zkušenosti, úspěchy i selhání . Naše diskuze končí obvykle po hodině a půl a pak ještě doma tlumočím nejzajímavější body Giyorovi. A protože to jsou často moc fajn myšlenky a ráda bych si je pamatovala, rozhodla jsem se, že si je budu psát i sem na blog.

Pro začátek taková jedna milá židovská anekdota (pro ženský ;)):

Starosta jistého malého izraelského městečka se vydal s manželkou na procházku. Když kráčeli kolem jakési rozestavěné budovy, jeden z dělníků zakřičel na starostovu manželku: „Nazdar, Sáro, jak se vede?“ Sára mu zamává: „Ahoj, Avi, děkuji, mám se fajn. Doufám, že ty taky!“ Dělník odpoví úsměvem a kývnutím hlavou a pokračuje v práci. „Prosím tě, kdo to byl?, ptá se manžel Sáry. „Ále, jeden můj spolužák ze střední. Po škole jsem se chtěla za něj dokonce vdát,“ zasměje se Sára. „Cože? Ty ses chtěla za něj vdát? Tak to bys dnes byla manželkou dělníka, to by bylo tedy terno,“ škodolibě se zakření starosta. „Omyl, můj drahý,“ reagovala Sára. Kdybych se za něj vdala, starostou by byl dnes on.