Zatar je po soli a pepři koření, které u nás v kuchyni používáme úplně nejvíc. Jemně aromatickou směs bylinek obohacenou o opražené sezamové semínko přidáváme do zeleninových salátů, sypeme na hummus a různé smetanové nakyslé sýry, jako je třeba „Labane“. Pita chléb se zatarem jde koupit na každém rohu, ale patlají to po vrchu a je z toho dost bordel. Proto si tohle zatarové „pesto“ doma děláme sami a mažeme to dovnitř: smíchám olivový olej s citronovou šťávou a pořádnou hrstí zataru tak, aby se vytvořila řidší kaše. Citronu dávám skoro stejně jako oleje, protože ho máme rádi a roste nám na zahradě, tak s ním nemusím šetřit :-). Ale je to na chuti každého. Směsí pak bohatě potřu vnitřek pita chleba. Dávám tři až čtyři kávové lžičky do půlky pity. Hodí se silnější pita, ta líp nasákne tu tekutinu, to dá rozum, že jo. V ideálním případě takhle přichystám čerstvě koupené pita chleby a nacpu tím mrazák. To je pak rychle hotová svačinka :-). A kupodivu ji ochotně jí i náš vybíravý Daniel. Já pita chleba nijak nemusím, ale v téhle variantě mi chutná moc. Dokonce mi to stojí i za to dlouhatánské požehnání, co se po chlebu má odříkat (a které mě zatím jinak dost úspěšně od pečiva odrazuje :D).
Já jsem za’atar poprvé ochutnal, když jsem jej dostal darem z malé pekárny, zabalený byl prostě ve včerejších novinách.
https://www.jidlonacestach.cz/korenici-smes-zaatar/
Pro mne jsou takové malé pozornosti jedna z nejmilejších věcí na cestách.
Souhlasím, tohle je milé. V Jeruzalému jej dávají v papírovém sáčku k takovým těm dlouhým úzkým sezamovým tyčkám nebo kolečkům, říkají tomu myslím bejgale :-). Akorát manžel posledně konstatoval, že už je tam víc soli než zataru ;(.