Pod heslem „lepší pozdě nežli později“ oslavil Nevo druhý březnový pátek ve školce narozeniny, které měl v listopadu. Z části proto, že se všemi oslavami se začínalo až po Chanuce, čili na konci prosince, a z části kvůli tomu, že po předchozích zkušenostech jsme čekali, až se náš nesmělý klučík ve školce řádně otrká, aby byl vůbec ochotný spolupracovat. I když poslední dva týdny z větší části promarodil, všechno dobře dopadlo. Oslava ho bavila, nestávkoval u žádného rituálu ani úkolu, naopak se projevoval tak spontánně a sebejistě, že z toho vychovatelka byla v šoku. Úplně prvně si nechal přehodit talit přes ramena a „předčítat“ před celou třídou ranní požehnání. Eitan, ač byl ospalý a hladový, trpělivě sledoval celou oslavu a vracel úsměvy Nevovým spolužačkám, co z něj byly úplně na větvi (a my z nich, když jsme jim po 120 opakovali, ať mu nehmataj na obličej :D). Mno, jemu to rozhodně nevadilo tak jako nám. Narozeniny se slaví po dvojicích, Nevo nafasoval spolužačku jménem Moria. Což bylo vtipné, protože oba dva nesou jméno hory :-). V izraelských školkách děti nedostávají jídlo, ale nosí si každý den svojí svačinu. V případě oslavy narozenin zařízují rodiče oslavenců snídani pro celou třídu, narozeninový dort a dárek do školky. O zaslaný seznam jsme se spravedlivě podělili s rodiči Morie a zatímco oni dodali vařená vejce, pita chleby, sýry a dort, my se přihlásili o nákup dárku pro školku, připravili zeleninový salát, přidali 6 kelímků cottage a plastové vidličky. Přípravou jídla to pro rodiče neskončilo, účastnili jsme se aktivně samotné oslavy. Absolvovali testík, jak dobře své ratolesti známe a jestli víme, co nejraději jí a dělají venku, ve školce a doma s každým členem rodiny. Soutěžily jsme s maminkou Morie, která z nás poslepu najde během písničky na svém potomkovi víc nakolíčkovaných papírových pusinek (a po každém nálezu mu jednu opravdovou dá :-)). Příležitostně jsme byli vyzýváni k tanci a dalšímu skotačení. Atmosféra tak příjemná, že jsem ani já kupodivu neměla trému, oslavenci zářili ze svých trůnů a nám rodičům se leskly oči dojetím. A hluboko smekám před týmem vychovatelek, jak krásně dokáží pracovat s 30 prcky ve věku 3 – 6 let. I když samy přiznávají, že školka je někdy dost džungle, během té hodiny a půl, co jsme tam strávili, to tak nevypadalo ani trochu!
