Proč se slaví?
Slavíme, že Hamanovi nevyšel plán na vyhubení židů v Perské říši. Haman byl poradce krále Achašveroše, který sám proti židům nijak nebrojil. Haman se považoval tak trochu za Boha a štvalo ho, že žid Mordechaj pracující u krále se mu nechce klanět. Vypracoval plán na vyhubení židů v Persii a Achašveroš, který Hamanovi plně důvěřoval, ho podepsal. Mordechaj se náhodou o plánu doslechl a vyslal svou neteř, královnu Ester, aby krále přesvědčila o jeho zrušení. Ta, přiznajíc svůj židovský původ, poprosila o milost pro svůj lid. Zrušit královský příkaz možné nebylo, ale vlastně byl zázrak už to, že Achašveroš Ester vyslechl. Židé získali tři dny na mobilizaci a díky tomu se jim povedlo ubránit. Celá story je popsána ve svitku Ester, který vřele doporučuju všem k přečtení. Dá se to přelousknout za půl hoďky a je to dost poutavý.
Kdy se slaví
14. dne měsíce adaru (obvykle březen), ve městech opevněných zdí včetně Jeruzaléma 15. dne. Člověk si tedy výletem do Jeruzaléma může Purim oslavit dvakrát nebo se mu vyhnout. Děti mají 2 až 3 dny prázdnin od studia, ale státní svátek to není, čili obávat se přecpaných parků a silnic nemusíte. Naopak můžete být svědky veselých
Jak se slaví?
Purim není svátek předepsaný přímo Tórou a neplatí pro něj omezení týkající se práce. Každý žid má během svátku splnit čtyři následující povinnosti (v hebrejštině začínající písmenem M):
- Mikra megila – čtení svitku Ester 2x během svátku. Poprvé po setmění či v nočních hodinách, podruhé po rozednění (během dne až do setmění). Tato povinnost platí pro muže i ženy.
- Mište Purim – purimová hostina. Po rozednění by měla být během dne uspořádána velká hostina, na níž má být podáváno víno nebo jiný alkoholický nápoj.
- Mišloach manot iš le-re´ehu – posílání dárků jeden druhému. Pro splnění povinnosti alespoň jednomu příteli „jedlý“ dáreček v ceně zhruba porce falafelu (aktuálně okolo 20 šekelů).
- Matanot le-evjonim (dary chudým) – nejméně po jednom daru alespoň dvěma chudým. Dá se vyřešit finančním obnosem někomu zodpovědnému, kdo s tím správně naloží.
A to by snad ani nebyl židovský svátek, aby se nejedlo něco speciálního. Na Purim to jsou „hamanovy uši“. Jakkoliv to zní nechutně a nejedle, je to výborné a velmi jedlé pečivo trojúhelníkového tvaru plněné vším možným – mákem, datlovým džemem, ořechy, nugátem, čokoládou a dokonce i halvou. V supermarketech a cukrářstvích jsou k dostání několik týdnů před svátkem a pečou je děti snad v každé školce. S Giyorou máme nejradši makový a u prcků vede čokoláda. Jestli budete v Izraeli okolo Purim, určitě si dejte!
A jak jsme slavili my 🙂
Dvě ze tří objednaných masek dorazily z Číny s velkou slávou včas. Bez kostýmu zůstane Eitan, kterýmu to naštěstí letos bude jedno. To byl první zádrhel, nikoliv jediný. Den před svátkem (a začátkem prázdnin) mají děti přijít v maskách do školky. Daniel chce být místo roztomilého klauna najednou jeden z několika tisíc Spidermanů, co dneska vyrazí do ulic. Argumentuje, že v klaunovi se mu spolužáci budou smát. Přesvědčujeme ho, že to je v pořádku, že klaunům se lidi smát mají, a do mikrobusu s třemi superhrdiny z Tal El ve své masce nakonec nastoupí. Zato Nevo se nechce obléct do svojí sovy ani na fotku, natož do školky. Vztekla jsem se, Nevo chytil hysterák a využil nabídky, že do školky ho odveze táta. Kostým v igelitce s sebou, že by ho snad mohlo zlomit, až uvidí spolužáky. Podle fotek ve whatsapp skupině školky chápu, že se to nepovedlo. Ale podle vychovatelky, kterou naháním, že si pro to nebohé dítě přijedu, tam prý nijak netrpěl.
Fajn, ještě máme jeden pokus, zítra večer je před čtením svitku Ester mecheche v synagoze.
Středa ráno, první den prázdnin. Dopoledne kluci s tátou roznesou sousedům balíčky pamlsků a než se vyhrabem z Tal El, je skoro poledne. S posledním balíkem pro ten den jedeme za Giyorovým kolegou do Maalot, městečka asi půl hodiny jízdy. Konečně se poznávám s milou paní, která mi po manželovi přes Giyoru poslala ty tři šátky. Drobná, štíhlá, snědá a rozhodně nevypadá na mámu pěti dětí. Asi že to stihli v mladším věku… Nejmladšímu klukovi je sedm, čili o rok víc než našemu Danielovi. Dům je podezřele uklizený, děti skoro nejsou slyšet. Svitne mi naděje, že za pár let by to u nás taky mohlo vypadat podobně. Ale Giyora mě utře, že to prý je kvůli proto, že dvě nejstarší děti jsou dcery. Hmm…
Stihneme procházku kolem malého jezírka v Maalot, kde kluci proženou koloběžky. Mimino si užívá výhled z kočárku. Pozdravíme zlaté rybky v kaskádovitých umělých nádržích, zastavíme na chvíli na zbrusu novém dětském hřišti a pak už pospícháme domů, abychom se stihli do pěti vypravit na oslavu v synagoze.
Nevoušova sova zůstala (k jeho velké radosti) ve školce a já vyhrabala 2 roky starého Danielova pavouka. Do toho se ale s nadšením nacpal Daniel. A Nevo mě horlivě přesvědčuje, že ten drak, kterýho oblékl v roce a půl, mu pořád ještě je. Tak fajn, aspoň něco oblíkne. A vlastně mi v tom oba připadají stejně roztomilí, jako před těmi dvěma lety. Daniel si užívá obdivných pohledů a hrdě prezentuje všech osm pavoučích nohou. Nevo se mi plete pod nohama a bojí se – moc lidí, moc rámusu, klasika. Na kouzelníka se po dlouhém přesvědčování podívá, ale musí sedět Giyorovi na klíně. Eitan hltá očima celej ten bugr a evidentně ho to moc baví. Tak moc, že ne a ne spát, i když by dávno měl. S tím si počká přesně na chvíli, kdy se dostáváme ke čtení svitku Ester. Aby to nezhatil všem posluchačům v přeplněné synagoze, jdu ho nakrmit na lavičku ven a přemýšlím, kde splaším košér svitek, abych splnila přikázanou povinnost aspoň privátním přečtením. Odjíždím domů s Eitanem, Nevo jede s námi. Daniel zůstává s tátou doposlouchat svitek. Sice ho to nezajímá o moc víc než Eitana, ale možnost dělat kravál řehtačkou s ostatními při každém zaznění jména „Haman“ (a to je často) si přece nenechá ujít . Giyora se s Danielem vrací půl hodiny po nás a instruuje mě, že mám být v půl desáté večer u rabína na další čtení svitku Ester pro ty, co to nestihli. No paráda, tak splním. Náš drahý rabín Noam předčítal, Shuva, já a další dva zájemci poslouchali. Při každém „Haman“ jsme bouchali do stolu a Shuva zřejmě napjatě čekala, který z probuzených dětí přijde první. Nepřišlo žádné, po tý show v synagoze spaly všechny jak zabitý. To byl případ i u nás doma a já se k prckům ráda rychle po návratu přidala.
