Potok Kziv – první pětičlenná výprava

Loni v dubnu to byl takový polovyschlý potůček a letos, o měsíc později, úplná řeka! Teda na místní poměry, samozřejmě, jinak je to srovnatelný možná s nějakým horským pramínkem Labe. Extrémní vedro a zvědavost, jak to tam po té dlouhé deštivé zimě vypadá, nás o úterním pozdním odpoledni vyhnaly k osvěžení v blízkém potoku Kziv. Vyrazili jsme ve čtyři. Že nebudou žádný lidi tam bylo celkem jasný, ale prázdné silnice byly milým překvapením. Eitan se prvně díval na svět z nové perspektivy – nosítka na tátových zádech. A byl z toho tak vykulenej, že zapomněl i na hlad. Nevo se jako obvykle rozeběhl a než jsme ho stihli varovat, že to na tom prašném povrchu klouže, už si to na vlastní kůži odzkoušel. Kvůli odřenýmu kolenu pak kňoural nejen zbytek výletu, ale ještě večer doma ve vaně. Daniel se nenechal odradit ani několika pády do více než osvěžující vody a být to na něm, brodí se potokem celý kilák nebo kolik to je, než už to dál nejde. Ale bylo celkem pozdě a my do horní části chtěli dorazit dřív než za hodinu, tak se Giyora s klukama brodil asi 150 metrů k první únikové pěšince v husté vegetaci, kterou je možné se připojit zpátky na cestu. Eitana jsem vzala na záda já, brodění jsme se vyhli a mazali jsme ve stále hřejícím pozdně odpoledním slunku k cíli po souši. Bývalo by to šlo i s kočárem, jen by se musel přenést asi 10 metrů přes vodu. Ale pak co tam s ním na břehu, že. To možná kdybych šla s dětma někdy sama, což si nelajsnu, protože tam není signál žádného mobilního operátora a něco se stát, nedovolám se pomoci ani pozejtří.

Mno, k vrchní části potoku jsme se teda dostali, ale lehkým zklamáním bylo, že tam byl sice silnější proud, ale víc vody ne. A taky dost mravenců na břehu, co vypadali jako ti kousací ohniví, ale nikdo si kousance neodnesl, tak to snad nebyli oni :-). Kluci se s tátou ještě nějakej kousek prošli vodou, zatímco Eitan se uvelebil na mělčině a s výrazem blažené spokojenosti ochutnával oblázky. Když jsme se po necelé hodině vydali nazpátek, sice bezeslovně, ale i tak naprosto jasně dával najevo, že tenhle flek se mu vážně opustit nechce. Neboj, chlape, cachtání ve vodě si během léta ještě užiješ!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *