Odkládám stranou, co všechno by na naší zahradě mělo být a není tam a zaměřuji se na to, co tam je :-).
Na jaře Giyora požehnal citrusovým stromkům a je fakt, že ovoce nesou teda sakra požehnaně. Hlavně citronovník překvapil. Je mu šest a půl roku a je nejstarší ze všech stromů na zahradě a letos prvně urodil víc než čtyři plody. Za to asi desetkrát víc, minimálně. Úplně se zbláznil, takovou nálož ty větve nemůžou unést!
Dále máme zlatou mandarinku. Plody by měly být maličké a šišaté. Malé by se jim při troše dobré vůle i dalo říkat, ale šišaté nejsou rozhodně, jsou kyselé a plné pecek a slupka, s níž se mají konzumovat, je na můj vkus příliš silná. Chutnají jenom Nevoušovi, který ale sám celou tu úrodu nezpracuje, tak musíme vymyslet, co s nimi. Zkusila jsem marmeládu, ale ta pro změnu chutná jenom mně.
Klasické mandarinky jsou vynikající a zvýšený obsah jadérek se jim dá odpustit. Eitan dá tak dvě denně. Ne jadérka, odpeckované mandarinky. Dal by jich i víc, kdybych se neobávala, že jsou příčinou jeho vyrážky na lopatkách.
Pekanů se urodilo možná méně než citronů (asi to chtělo taky požehnat), ale něco na stromě je. Právě to dozrává a hladké mramorovaně hnědé skořápky ořechů vykukují z popraskaných zelených slupek. Když je rychle nevyhrábneme my, šlohnou je vrány.
Růžový ibišek aktuálně dominuje veškeré čistě dekorativní květeně. Máme i žlutý, ale roste výrazně pomaleji a dneska se zrovna žádným květem nechlubil. Růže Giyora ošmikal během zpracovávání maracujového roští, takže tam taky nekvete nic.
Toť vše k naší zahrádce v prvním listopadovém týdnu. Taky ten podzim máme barevný, co. I když jinak :-).
