Začala škola. Přípravy byly náročné, samozřejmě hlavně pro nás s Giyorou. Daniel jen odpočítával dny. Má vychytanou aktovku na kolečkách a kliku, že ji dostal od babičky, protože být ode mě, kýčovití superhrdinové ji určitě nezdobí. Před začátkem školního roku jsme měli seznamovačku s třídní učitelkou a nesli do školy většinu věcí z dlouhatánského seznamu od tužek přes lepidla, popisovací tabule až po plastelínu a dřevěné tyčinky na nanuky (tak mě napadlo, že ten rozdíl mezi školou a školkou nebude nakonec až tak horký…). Valná část zůstala uložená ve skříňce ve škole. V aktuálním školním roce se ve vesničce Gilon, kam Daniel dojíždí na základku, otevřely dvě první třídy. Daniel je v alef 1 s dalšími devětadvaceti dětmi. Z Tal El má 9 spolužáků, zbylých 11 je v alef 2. Děti povinně oblékají školní trička. Nejsou vyloženě uniformní, barva a typ je volného výběru, ale tak zas kdo by to logo chtěl plácat třeba na triko od Gantu, že. Jakkoliv mi to přišlo ujeté, když jsme školní uniformy probírali se spolužáky na základce, coby rodič to velmi vítám. Do začátku dostal každý prvňáček přiděleného šesťáka bydlícího v blízkosti, co ho doprovází od domu ke školnímu autobusu, z autobusu až do třídy, a pak celé zpátky. Daniel má dokonce dva. Oba vlastní mobilní telefon, čili si je Daniel nemůže vynachválit. Už se mě ptal, jestli souhlasím, aby si na Danově telefonu hrál po cestě vždycky.
Už z dopisu, který jsme obdrželi od manažerky školy, bylo jednoznačné, že školní docházka bude fuška hlavně pro maminku. Uvedené čtyři věty, vypíchnuté odesílatelem jako nejdůležitější, jsem se vám pokusila přeložit. S třetí větou mi Giyora musel pomoci a dovysvětlit význam. A čtvrtou musel přeložit do angličtiny :D. Snad vám to dává smysl:
Nejdůležitější věci:
– že všichni studenti v pořádku dorazí do školy, budou v bezpečí a chránění, a v pořádku se vrátí domů
– že každý z nich objeví svůj vlastní potenciál
– že se každý z nich naučí poradit si se změnami, rozvine svou mentální sílu a vyjde s bohatou sadou nástrojů s dovednostmi ke studiu a každodennímu chování
– že každý student a studentka získá nástroje k uctivé komunikaci a respektujícímu postoji k ostatním
Líbí se mi to moc. Jen jsem zvědavá, jak k tomu přispějí nanuková dřívka a klubíčka vlny, ale zřejmě mají plán 
.
Dopisování neustává, od učitelky dostáváme každý den obsáhlou zprávu přes whatsapp o tom, jak probíhal den, co se děti ten den naučily a co mají za domácí úkol. Naštěstí ne v tak vzletných větách, jako psala manažerka, takže to obvykle zvládám docela snadno přečíst. Ale to neeliminuje příležitostná překvapení. Třeba že když mají děti hodinu pohybu, mají přijít do školy v teplákách a keckách. Zarazilo mě, že se nepřevlékají, ale pak mě napadlo, že o přestávce na dětském hřišti se zcela jistě stihnou zapotit a zašpinit víc než na hodině pohybu a také v tom pak sedí zbytek dne. Holt jiný kraj, jiný mrav.
Ač to vypadalo, že nám korona začátek školního roku nepřekazí ani nezkomplikuje, nakonec se jí to přece jen vydařilo. První zářijový den jsme vyprovodili Daniela na autobus, já odvezla Neva do školky a Eitana předala babičce před vstupem do areálu Danielovy školy, kde jsem se byla podívat na zahajovací ceremoniál. Byl po izraelsku velmi chaotický a s řadou technických problémů, ale tak stejně slza ukápla. Daniel byl zmatený – jako maminka – a statečný – víc než maminka. Zbytek dne se pak pokoušel pochopit, asi marně, proč pláču, když mám být šťastná.
No a pak odpoledne volali Giyorovi, že byl před týdnem na kurzu s učitelem diagnostikovým koronou a že okamžitě nastupuje týdenní karanténu. Aby kluci dochodili aspoň ty dva dny do konce prvního týdne, držel se od nás stranou, jak to šlo. Bylo to hodně náročné, protože jsem na kluky byla sama, ale nakonec to nějak šlo. Do pátku. Přes víkend jsme se s ním už smíchali a přestože už měl v ruce negativní výsledek korona testování, nezbylo nám, než se podle nařízení ministerstva zdravotnictví, k jeho karanténě připojit. Zbývá nám poslední den, večer karanténa končí a ve středu se kluci vrací do institucí. Probíranou látku mi učitelka pro Daniela poslala přes whatsapp. Bavilo ho to, měl to hotové asi za pět minut, a Nevo mu zvědavě nakukoval přes rameno. Zjevně tu nejsou zaměření na množství znalostí a nemusím mít obavy, že Daniel při tom blbnutí v bazénu na zahradě a dohadech s bratříčky o něco zásadního přišel ;).
Hrací koutek v Danielově třídě 
Školní hymna 
Dětské hřiště na skok ze třídy 
Sportovní hala 
Školní trička – potisk logem školy 
Vybaveni na první třídu 
Výzdoba autobusových zastávek pro prvňáčky 
A za tím oknem je tatínek v karanténě…