Pěkný týden by to i byl. Slunečný, teplý, uvolněný. Kdyby tři dny po návratu z nemocnice manžel znovu nelehl s horečkou. Ano, byla jsem lehce frustrovaná, přece jen jsem se už těšila na nějakou pomoc a ne na obletování úfňukaného maroda a výměny propoceného oblečení a povlečení (jakoby toho prádla nebylo dost už bez toho že).
Ač ho rodinná doktorka chtěla znovu hospitalizovat a otestovat na zánět srdce, zpátky do nemocnice nechtěl ani za nic. A od pondělí to i vypadalo, že to nebude potřeba. Že ho znovu srazil na kolena virus, co prostě předtím nedoléčil. Teplota se nevracela, nabral síly i několik ztracených kilogramů a zdálo se, že ozdravný proces se daří. Zrušil studium na univerzitě, protože si spočítal, že k osmdesáti hodinám aktuální týdenní pracovní doby dalších třicet hodin učení přidat nejde. Začal přikládat vyšší důležitost spánku. No a pak ve čtvrtek odučil hodinu přes zoom a během půl hodiny tu opět ležela skučící troska s vysokou horečkou. Nový cíl – Rambam, nemocnice v Haifě.
Po té, co si vytrpěl čtyři hodiny na pohotovosti na příjmu a konečně dostal pokoj, bylo jasné, že ujet do nemocnice z našeho bydliště dvojnásobnou vzdálenost se vyplatí. Celkem vtipně Giyorovi opadla horečka ve chvíli, kdy jej přijali. A od té doby se cítí dobře, užívá si překvapivě chutné a oko těšící nemocniční stravy, dvou tichých spolubydlících a vycházek na mořské pobřeží. Když k tomu přidám, že je tam také rozhodně víc čisto než u nás doma, začínám se obávat, aby se mu chtělo vrátit :D.
O moc víc vám toho nenapíšu, protože mimino spí už od sedmi a já jsem unavená, což jsou hned dva dobré důvody, abych mazala do postele. Za tu dobu, co byl Giyora námi doma, jsme kromě návštěvy pláže Argaman v Akku zvládli i jednu procházku do lesa, kde už to opatrně začíná kvést. Přidávám tedy na pokochání i pár obrázků ilustrujících, jak u nás na severu vypadá začátek prosince ;).
les v okolí Tal El 
les v okolí Tal El 
les v okolí Tal El 
pláž Argaman v Akku 
mořské pobřeží za nemocnicí Rambam v Haifě