„Náš život je jako jahody…“ zpívá se v jedné populární místní písničce. Jako ano, sladké jahody si teď v zimním období užíváme o sto šest, ale užívání života mi teď jaksi drhne. Tři týdny od posledního příspěvku – a stále se ještě učíme přes zoom… A teda, začínám toho mít plný kecky. Na jednu stranu je mi naprosto jasné, že tyto dny, kdy jsme prakticky pořád spolu a jen spolu, mají obrovskou hodnotu. Na druhou stranu – poněkud ji nezvládám vidět v tom aktuálním čase :D. No, nevím, jestli mi rozumíte. Každopádně bych uvítala, kdybychom už zas něco mohli. Minulý šabat jsme tu měli po dlouhé době babičku – už naočkovanou oběma Pfizer dávkami. Giyora už je také naočkovaný. Já se asi nenechám, ač to v Izraeli těhotným doporučují. Nebo minimálně ještě několik týdnů počkám.
Od zítřka snad otevírají parky a povolují se vzdálit od domova, jak je libo. Leč bohužel to nevypadá, že bychom měli šanci se vzdálit i s doprovodem Giyory, který má týden plný… No uvidíme, třeba se něco najde. Na zvaní kamarádů domů to úplně není, protože jak Eitan přes den nespí, začínáme koupat už v pět a to se jaksi neshoduje s programem ostatních, co by se chtěli potkat třeba ve čtyři. Nehledě na to, že ta odpoledne je Eitan hodně unavený a poněkud náročnější, vlastně dost výrazně náročnější. Takže taky úplně nemám náladu na ještě další dítě v baráku, já vám to teda přiznám :D. Ono to někdy sice stavu pomůže, ale občas také vůbec ne a mně se to nechce riskovat. Odpolední výlet by to teoreticky mohl vyřešit, protože by se prospal v autě. Další bod na zvážení, proč bych je možná měla vytáhnout i sama bez manžela…
Máme novinu, jak už jsem vlastně naznačila v úvodu článku ;). Kdo je se mnou ve spojení na FB, tak už ví, ale vám všem, co nefejsbookujete, ji chci sdělit také. Erezovic mišpoche se někdy uprostřed žhavého izraelského léta rozroste o dalšího člena. A k našemu obrovskému překvapení se empiricky prokázalo, že Giyora umí dělat i holky! Jéééé. Vůbec jsem s tím nepočítala. O potomka číslo čtyři jsme se snažili už nějaký ten měsíc. Hned po narození Eitana jsem nabyla dojmu, že by sudý počet byl lepší a že by ideálně měly být čtyři. Že pořídíme Eitanovi kámoše. A ona se klube kámoška. Starší bratři jsou nadšení, sestřičku chtěli už když jsem nosila Eitana. Zatím nejmladšímu členu rodiny je to zdá se dost fuk. Snad to spolu zvládnou. A my… No, držte palce ;).
Tím pro dnešek končím, protože zasedáme k večeři, pouštíme si finále Ninja Izrael a myslím, že spát půjdu dávno před tím, než bude znám vítěz ;).
Zima v Izraeli – sklizně jahod 
Oblíbená aktivita na dlouhá odpoledne – táborák nebo grilování 
Týmová spolupráce – těsto na pizzu 
Odpoledne a podvečery před zahradou 
Louže v lesíku za domem 
Piknik v lese za domem. Nebo spíš pastva – žvýkají kyselý jetel. 
Maceška k svátku Tu bišvat od oblastního města. Dorostenci v Tal El kytičku v mezích karantény donesli potají ke dveřím všem rodinám ve vesnici. 
Bramboříky a sasanky už se do toho opřely – v lese v Tal El 
Vzácná chvilka bez sourozeneckých sporů – Krtek 
Po loukách v okolí Tal El. Ten pupek nemám díky karanténě :-).