Po přeplněném září extra přeplněný podzim

Listopad se nenávratně propadl mezi organizací Giyorových kurzů, jeho následné účasti na nich a přípravu velkolepé oslavy Nevových šestých narozenin. U Daniela jsme se tomu úspěšně doteď vyhýbali, ale Nevo se nedal. Daniel bez zaváhání odsouhlasil, že uspořádat můžeme, i když on neměl, že on si ve velkém oslaví příští rok ty deváté. Koneckonců z toho taky vytěžil, užil si kouzelníka a společnost asi pětačtyřiceti Nevových spolužáků a přátel, které zná tak dobře, že není snadné odlišit, kdo je s kým vlastně větší kamarád. Gigantické oslavy narozenin jsou v Izraeli běžné už od školkového věku a naše děti byly jedny z mála, kterým jsme je dosud nedopřáli. Standardní přetížení nás rodičů se tak znásobilo o dalších asi dvě stě procent. Giyora řešil kouzelníka a já s Liyou shánění výzdoby, občerstvení, dortu a drobných dárečků pro všechny zúčastněné. U Liyi došlo k dramatickému snížení potřeby spánku a kromě noci si třikrát denně zdřímla na půl hoďky, takže to bylo opravdu náročné. Mimo to jsem tak tak stíhala tahat ze sušičky oblečení, aby kluci měli v čem jít do školy a do školky. Všichni jsme si dali další vlnu různých nezávažných rýmiček, která je s tímto ročním obdobím prostě chtě nechtě spojena. Eitan dál do školky dochází sporadicky a já vedu příležitostné diskuze s vedoucí školky, která mi s nevyvratitelnou jistotou tvrdí, že tím Eitan o hodně přichází. Já a Eitan ten pocit nemáme, takže na současné situaci nic měnit nehodláme.

Začátkem prosince se slavila Chanuka a protože Giyora polovinu prázdnin strávil na kurzu, všichni kluci šli do družiny. Nevovi se to původně nezdálo a kňoural, že proč ho nenechám doma, když jsou prázdniny. Jenže Avivit, jejich třídní, která vedla i družinu, jim to vybarvila tak skvěle, že nadšený jekot dětí byl údajně slyšet až do Dubaje (jak psala v následném informačním e-mailu – už také přešla jen na týdenní shrnutí, uff). Po prvním dni družiny jsem se od Neva dozvěděla, že to byla neskutečná švanda. Následně se zamyslel a prohlásil, že vůbec neví, co se ten den naučili, protože byla celou dobu přestávka :-). Družina se překvapivě zamlouvala i Eitanovi. Evidentně mu víc vyhovuje, když ho vyženou na dvorek a nechají ho, ať si dělá víceméně, co chce (případ družiny), než nějaká organizovaná rádoby zábava a společná sezení (případ školky).

Jen co opadl ten největší tlak, vyrazili jsme na výlet. Volno Giyorovi připadlo přesně na den, kdy se kluci měli vracet do standardní výuky po prázdninách, tak jsme jim je o kousíček natáhli. Naši šestičlennou výpravu přivítal luxusní apartmánek ve vesničce Had Nes s okouzlujícím výhledem na Kineret (Galilejské jezero). Během neutuchajících dohadů našich malých draků jsme s Giyorou nejednou nostalgicky zavzpomínali na dobu, kdy jsme si v chatičkách s vířivkou užívali romantické víkendy. Jedinej člen posádky, co působil spokojeně úplně s každým programem v telce a neřešil, jak velké bubliny má dělat vířivka, byla Liya. Kluci přes všechny spory a dramata projevovali velké nadšení a jeli by znovu hned, jak jsme dorazili domů. My rodiče jsme se naopak vrátili s dojmem, že už asi radši nikdy nikam nepojedeme . Nutno dodat, že to celkem rychle přešlo. A během probírání se fotkami následující den jsme museli konstatovat, že to vážně bylo fajn. Snad se brzy poštěstí zas.

I když máme za sebou extrémně náročné období, jediné, co to hodně odneslo, byl můj blog (bordel v baráku a narůstající backlog prádla už fakt nepočítám). Ač Liya ve stavu bdělosti vydrží relativně dlouho v klidu, je to tak na obstarání králičí rodinky, která je s námi od konce srpna a solidně se nám solidně rozrůstá (jakoby nás tu předtím bydlelo málo, že :-)). Čas na psaní bych možná i někde vyšetřila, ale netlačila jsem na pilu a příležitostná volna využívala k pokecu u kafe nebo courání po Tal El s kamarádkami. Každou středu večer jsem docházela na lekci Tóry ženám a jinak chodila spát tak brzy, jak to jen šlo. Více než dvouměsíční odmlku jsem pravda neplánovala, ale když ono to taaaaaaak letí!

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•