Už dva týdny píšeme datum s 22 na konci. Omikron řádí v plné parádě a že jsme dokončili druhý týden bez karantény kohokoliv z rodiny je rovno novoročnímu zázraku. Tal El si drží červenou na místním semaforovém systému, což prostě znamená, že je tu hodně nemocných. Ministerstvo zdravotnictví vydává nová nařízení co dva dny, pak je zas ruší, vydává jiná – už se v tom nevyzná absolutně nikdo. Vlastně jen trpělivě čekáme, odkud se to přihrne. Každé z dětí ve třídě s dalšími víc než třiceti a navíc Giyora, co učí asi osm různých tříd. V jeho případě je tedy každé rizikové přiblížení otestováno domácím testem a když nic, jede se dál. Zatím to absolvoval dvakrát.
Liya je s námi neuvěřitelných pět měsíců a že mi každý z kluků vlastně zas zestárl skoro o půl roku je taky absolutně neuvěřitelný. Králičí rodinka se aktuálně drží na sedmi kusech, celkově ve čtyřech králíkárnách. Z druhého předčasného vrhu mladé samice přežili dva, je jim něco málo přes měsíc a za pár týdnů půjdou dělat radost někam jinam. Dva kočičáci, co nás provází už hezkých 9 let, kupodivu také pořád neutekli hledat klidnější kout k bydlení.
Lednové počasí je zatím víc než příjemné a přírodě na severu Izraele vyloženě svědčí. Po hustých deštích následovaly nadprůměrně teplé dny a sluneční paprsky fofrem vytahují ze země místní květenu. Všude se to zelená, v lesích kvetou narcisky a první bramboříky, vzduch svěže voní a zve k piknikům. Zaskočili jsme i k moři, ne teda koupat, ale rybařit. Silný vítr nám nedal příležitost se kochat moc dlouho, ale i tak se dá říct, že jsme děcka pořádně vyvětrali. Návnadu Danielovi sežral krab, ale to přece znamená, že ho skoro chytil, čili rybolov úspěšný ;). Je sezóna jahod a červených sladkých plodů se u nás za poslední měsíc snědlo úctyhodných jedenáct kilo. Krátké dny často uzavírají nádherně barevné západy slunce, kterými se v zimním období můžeme kochat přímo z obýváku.
Liya měla poslední dobou příjemný režim, dopoledne dávala i dvě hodiny spánku a někdy pak ještě stihla hodinu před tím, než jsme si přivezli ze školky Eitana. Měla jsem tak čas na potřebný odpočinek, hory prádla se dařilo jakž takž zpracovávat a dům působí o něco obyvatelněji. V hezkých dnech je nadále zvídavou divačkou obstarávání králíků a když se to venku nedá, sleduje z hrací deky dění v kuchyni. Kromě bochníků kváskového chleba, co sázím do trouby každý týden, došlo i na koláče, buchty, různé sušenky a dokonce vanilkové rohlíčky. Vůbec bych se nezlobila, kdyby jí to ještě pár měsíců vydrželo, ale vzhledem k tomu, že vidíme intenzivní snahu o pohyb lezením vpřed, zřejmě nevydrží. Dům bude kromě čistší podlahy vyžadovat menší reorganizaci, aby klukům nesežrala kousky lega nebo tak. To abyste věděli, co místo psaní blogu budu dělat následující měsíc ;).
Krásný rok 2022 všem čtenářům!