Září pryč. Střihli jsme si dva týdny v Čechách. Tentokrát jen já a děti, hodně byrokracie, zima, déšť, rýmičky a kašlíčky. Ale i tak jsme si to hezky užili, zvládli jsme se podružit s rodinou, navštívit přátele, zajet na víkend do Podještědí a zahoubařit si v lesích okolo Vyžlovky. Z letadla jsem si domů dovezla koronu číslo dva. Pár dní zvýšené teploty a bolestí svalů, tím to zaplaťpábu skončilo a kupodivu se nikdo z rodiny nenakazil. Školou povinní chlapci poctivě doplňovali zameškané učivo, abych je příště zas vzala s sebou. Nejspíš vezmu, ač jsem si při našem společném pobytu plném výzev nespočetněkrát říkala, že je to naposledy, co jedu s celou smečkou sama. Že příště si vezmu jen Liyu a dáme si to pěkně na pohodu ;). Ale tak zas když už jsme zvládli tohle, tak bez stresu ze zařizování by to mohlo být víc na pohodu i v komplet složení. Navíc určitě minimálně na část pobytu přibereme Giyoru.
V těch dvou zbylých týdnech, co září nabídlo, jsme oslavili židovský Nový roky a dvoje narozeniny – Daniel deváté a Eitan čtvrté. Opakuju se, já vím, ale letí to rychlostí blesku. Děti mi rostou jako ibišky na zahradě. Ibišky, co jsme sázeli předtím, než se narodily děti, protože jak to pak začalo, na sázení nebyl čas, ehm. Uplynulý rok byl rokem odpočinutí země, kdy se podle židovského kalendáře nic sázet nesmí (šnat šmita). Teď už zas můžeme, tak třeba z té radosti, že je opět dovoleno, konečně na zahradě něco přibyde.
A je tu říjen. Hrdě hlásím, že se mi na Den Smíření po letech povedlo ustát pětadvacetihodiný post. Krizička byla, ale přešla. A poslední svě hodiny půstu jsem byla s dětmi na hřišti, hrála s Eitanem fotbal, běhala za ťapkající Liyou. Vyzvedli jsme si Giyoru v synagoze a doma jsem slavnostně teplým čajíkem a kouskem domácího koláče půst uzavřela. Postem na Den Smíření se prý přibližujeme andělům, co jíst ani pít nepotřebují. Já se teda přiznám, že silný pocit blízkosti něčeho nadpozemskému jsem měla právě po jeho skončení :-)).
Teď se chystáme na Sukot. Aby děti toho volna od učení neměly moc málo náhodou. Ač teda učení, no. Nakoukla jsem dneska do rozvrhu svého třeťáka a píšou:
Otevření rána 8:15 – 8:30
Tóra 8:30 – 9:10
Přátelské vztahy 9:10 – 9:50
Přestávka na jídlo 9:50 – 10:20
Matematika 10:20 – 11:50
Tělocvik 12:15 – 13:00
Jazyk 13:00 – 13:45
A v úterý Daniel slavil spolu s dalšími dvěma zářijovými dětmi narozeniny. To jsem si myslela, že bude maximálně v první a druhé třídě, jakože pokračování ze školky, a houby, jedeme dál. Maminka teď dle instrukcí třídní nepřipravovala dort, ale tác nakrájeného ovoce. Povědomí o škodlivosti cukru se zjevně dostává i do vzdělávacího systému ;).
Krásný podzim všem!
Danielovy 9. narozeniny 
Eitanovy 4. narozeniny 
Návštěva v Čechách 
Čechy – houbaření 
připraveni na oslavu židovského Nového roku – skoro rodinné foto 
… a takhle vyšlo „rodinné“… :-))