Jsme ve válce. Což předpokládám nikomu, kdo sleduje můj blog, neuniklo, ač jsem se o tom přímo ještě nezmiňovala. 7. října 2023 o šabatu, kterému tu už nikdo neřekne jiný než černý, v brzkých ranních hodinách vtrhli do Izraele z Gazy tisíce teroristů a dalších zfanatizovaných obyvatel z Gazy, co se k akci ve vášnivých emocích přidružili. Ve dvaceti kibucech, osadách a vojenských základnách okolo hranic Gazy otřesným způsobem vraždili právě se probouzející obyvatele, týrali, ohavili těla, vypalovali domy, házeli granáty. Unesli do Gazy skoro 250 lidí, včetně starých babiček, dědečků, malých dětí, miminek a batolat. To vše doprovázené stovkami raket mířících na jih a centrum Izraele. Ušetřeni nezůstali ani účastníci taneční párty Nova, kteří po protančené noci čekali na kouzelný úsvit. Z třech a půl tisíce jich řádění teroristů podlehlo deset procent. Děsivá aktuální bilence je 1200 mrtvých z oného dne, 137 unesených (část jich během příměří bylo navráceno), kolem deseti tisíc raněných. Od zahájení pozemní operace za zničením Hamásu v Gaze, což byla jediná možná reakce, padlo už ke stovce vojáků.
Dva měsíce války, dva měsíce snahy vzpamatovat se z hrůzy, co se toho dne udála. Oplakávání padlých vojáků, vstřebávání nových a nových příběhů. Dva měsíce hájení práva Izraele na obranu před celým světem. Všem by se líbilo, abychom si tu v tom ďolíku žili v míru (když pominu ty, co jsou přesvědčeni, že Izrael nemá právo na existenci). Jasně, to by se líbilo i nám a nadále nepřestáváme doufat, že to tak jednou bude. Ovšem teď lze jen konstatovat, že se vstupem vojska do Gazy jsme se opozdili o 17 let…
I přes probíhající vojenskou operaci z Gazy nadále lítají rakety až na centrum. Útoky slábnou, ztratily na pravidelnosti, ale pořád se objevují. K tomu je evakuovaný a mobilizovaný i sever, kde rakety a drony posílá Hizballáh. Naše armáda s odpovědmi nečeká.
Čili válka na jihu, válka na severu. Mezitím existuje jakási zelená zóna, kde je relativní klid a život tu funguje ve skoro normálních kolejích. Máme štěstí, že Tal El je právě v ní. Na dostřel z Gazy nejsme a od hranic z Libanonem je to 15 km. A ti si rakety dlouhého doletu (alespoň zatím) šetří. Ne, že bychom tu válku necítili, přece jen 300 tisíc zmobilizovaných a 150 tisíc evakuovaných, to je skoro půl milionu lidí, v tak malé zemi. Chybí tu tatínkové, synové, dcery, bratři, sestry. Rabín jišuvu též bojuje v Gaze.
Naše děti jsou jedny z mála, co válku prakticky necítí. Aspoň dokud se udržujeme v co nejlepší možné psychické pohodě my. Manžel naplno pracuje, jen místo výletů po krásách země jezdí se studenty dobrovolničit na pole. Zaměstnanci samozřejmě chybí nejen v zemědělství. Jeho velcí synové odvedeni nejsou. Jeden kvůli diabetes a druhý nebyl uznán vhodný služby po hospitalizaci kvůli zánětu srdce, co prodělal relativně nedávno. Normálně fungují školy a školky, jen děti dvakrát v týdnu cvičí běh do krytů. Mají všechny kroužky, mimoškolní aktivity i vesnické pátky tady u nás. Ač děti drží poblíž krytů a neběhají s nimi po lese, jako dřív.
Tal El po měsíci opustili vojáci i vojenská policie, oblast byla vyhodnocena jako relativně bezpečná. Vstup do vesnice nadále střeží ve dne v noci ozbrojená domobrana. Já chodím jednou týdně na lekci Tóry a když děti do devíti usnou, připojuji se na zajímavé přednášky – o zvládání tlaku, o rozeznávání strachu od skutečného nebezpečí, jak pomoci dětem, aby pomohly sobě a podobně. Vařím, peču, peru, starám se o domácnost, králíky, kočky, hraju si s dětmi. Sklízíme a pochutnáváme si na pekanech a mandarinkách. Před spaním čteme pohádky. Přes den prakticky funguju úplně jako obvykle, jen je mi zatěžko se večer odtrhnout od zpráv a jít včas spát. Nebo vůbec dělat něco jiného, než si “konečně přečíst, co se přes den dělo”. Stejně tak hovory s manželem se točí okolo jediného tématu. Držíme šabaty, jak je to jen možné. Muž musí být na telefonu kvůli domobraně, jinak je technika už zas zapovězená. Žehnám, modlím se, udržuji si pocit vděčnosti za vše, co mám.
Aktuálně slavíme Chanuku. Smažíme lívance, koblížky a dneska budeme zapalovat už čtvrtou svíci. Tak Bože dej, ať všechny temnoty světa prozáří světlo! A chraň nás v této nelehké době.
