Šabat – chanukový

Od čtvrtka mají děti (a učitelé) chanukové prázdniny, takže jsme všichni doma. V pátek dopoledne jsme jeli do hodinku vzdáleného města Pardes Hana na sraz s partou Giyorových přátel, co nás neviděli od začátku procesu konverze. Protože jsme se domů potřebovali dostat před začátkem šabatu, byl sraz domluvený na neobvykle brzkou polední hodinu. Kamarádi se nejistě pozastavovali před obvyklým objetím, když mě viděli v sukni a svetříku pevně ke krku, jestli prý držím „zákaz dotyku“, další z pravidel judaismu. Objasnila jsem, že jednak jsme se k tomu ve studiu ještě nedostali a jednak oni jsou přece rodina, takže na ně se to stejně vztahovat nemůže. Naše účast na srazu byla bohužel krátká, sotva jsme stihli sem tam s někým prohodit pár slov, zapálili jsme společně čtvrtou chanukovou svíci a už museli pospíchat zpátky. Kamarádi se uklidnili, že i přes držení šabatů, košér kuchyně a nadšení ze studia nevypadáme nijak ortodoxně. Nebo jinými slovy, že jsme se aspoň prozatím asi „nezbláznili“ ;).
Domů jsme díky nepředpokládaným omezením na cestách dorazili pár minut před západem slunce, čili asi půl hodiny po avizovaném začátku šabatu. Tak tak jsme stihli zapálit svíčky na naší chanukii a dvě šabatové svíce a Giyora se zpožděním mazal do synagogy. Přestože venku nebylo extra chladno, stejně jsem si chtěla doma přitopit, když si teď s čerstvě vykoupanýma klukama budu hrát v obýváku na zemi. Výkonná klimatizace v se hlučně připravovala na první mohutný teplý závan, s kterým následně vzalo za své všech sedm svící na stole… Ajaj. A ještě se po pár minutách ustálila s nicneděláním na statusu „Error 1“. Jo, tak tohle porušení šabatu se vyloženě vyplatilo. Daniel po náročném dni odpadl krátce po kiduši. Nevo se prospal po cestě zpátky, takže nám asistoval i u večeře a až kolem desáté se horko těžko nechal přesvědčit, že by taky už mohl jít spát.
V sobotu jsme vstávali těsně před osmou. Než jsme se rozkoukali, najedli a trochu si pohráli, Giyora byl zpátky ze synagogy. Už druhý víkend po sobě se Nevovi nechtělo ven. Krátce po té, co Daniel s Giyorou na tradiční okruh po Tal El vyrazili, Nevo se zahlásil o polední spaní a já využila příležitosti k přelouskání dalších pár kapitol Talmudu. Aby byla změna, zkusila jsem i Bibli, ale jako obvykle jsem u toho po půl stránce začala klimbat.
Když Giyora ve tři čtvrtě na čtyři znovu odcházel do synagogy, zbývala nám s klukama ze šabatu už jen hodina a půl. Rozhodně naše nejklidnější sobota. Možná proto, že letos i nejkratší ;).