Předpověď počasí nezklamala – zase jim to nevyšlo ;). Nezmokli jsme a i se mi tentokrát bez protestů povedlo děti přivést včas do synagogy. Respektive teda přivéZt, protože se mi opět oba složili do golfáčů. Vyrazili jsme s lehkým zpožděním, čili jsem jim v tom nebránila, a svižným tempem s co nejmenším pracovním nasazením, když je ten šabat, je tlačila kopcovitým terénem. Na opláchnuté stromy lesíka svítilo sluníčko, zimní bundy zůstaly nevyužité a vedro mi bylo i ve svetříku. V synagoze dělali kluci bugr, Daniel k obědu zfutroval půl pytlíku slaných krekerů, co s sebou přinesla rabínova žena pro své ratolesti. S Giyorou jsme si užili za občasného odbíhání na kontrolu prcků chutné a bohaté občerstvení, poslechli nějaká ta moudra a dotlačili děti zpátky domů s příslibem, že si jen vypijeme kafe a půjdeme na hřiště. Oba si chtěli vzít holinky a deštníky a oba pak odložili nejdřív deštníky, když zjistili, že se s nima nijak dobře nechodí a že vlastně neprší, a pak chtěli odložit i ty holínky, ve kterých se, jak všichni víme, taky nijak dobře nechodí… Byli rychlejší než naše protiakce, takže jsem klusala domů pro suchý ponožky a boty. Bylo půl druhý a unavený Nevo chtěl kočárek. Klusala jsem ještě pro kočárek, ve kterým nakonec nechtěl ležet a únavu se rozhodl přechodit. Pak se ještě kluci stihli lehce vzájemně pomlátit na zahradě a to byl dobrý důvod je vzít domů i proti jejich vůli. Giyora chtěl spát, čili vzal za vděk Nevoušovým svolením s ulehnutím do postele. Tušila jsem průšvih pak večer, ale byla jsem příliš unavená Nevoušovi bránit.
Daniel se přesvědčit nenechal a já tak byla nucená upřednostnit stavění pyramidy z kuliček před čtením. Nevo vydržel spát ještě půl hodiny po Giyorově odpoledním odchodu do synagogy, kdy už pro změnu Daniel začínal jevit známky únavy. S koupání jsem počkala na odchod šabatu, což bylo kolem čtvrt na šest. Doufala jsem, že Daniel třeba odpadne u pohádky, jak se občas stává, a my budeme mít šanci na střídačku unavit Nevouše, ale nevyšlo to. Přetažený Daniel protestoval při ukládání ke spánku ještě před osmou, nicméně po přesunu do postele spal dřív, než Giyora dočetl první pohádku. Nevouše jsem v devět pustila z postele, že si teda může ještě chvíli hrát. Že to byla chyba, bylo zřejmé za hodinu a půl nejen nám, ale celé vesnici, kterou v této pozdní hodině vytrvale hlasitým řevem informoval, že spát ještě nechce.
I když jsem se tenhle šabat ke čtení vůbec nedostala, něco se nastudovat povedlo. Páteční večer, kdy šly děti po probdělém dni spát brzy, jsme s Giyorou probrali deset ran egyptských, které teď konečně umím vyjmenovat v hebrejštině. Začali jsme i desatero, ale to chce ještě procvičit. Také jsem po třech měsících studia konečně schopná akceptovat, že co je napsané v Tóře, jsou skutečné události, když mě Giyora ubezpečil o existencích hrobů židovských otců a matek a dalších archeologických nálezech korespondujících s příběhy. Tím „skutečné události“ mám na mysli to, že dané věci jsou popsané tak, jak je v té době viděli nebo zažili jejich svědci. Prostě jsem ochotná věřit, že to není jenom výmysl autora té neskutečně obsáhlé knížky. Představa Boha je stále mimo schopnosti mého mozku. Jako bych dostala pět tisíc kousků puzzle v pytlíku bez obrázku, co z toho mám složit. Podle ústního návodu se mi tu a tam povede nějaké dva kousíčky spojit, ale vize výsledku je na míle daleko.
Tečkou šabatu byla informace ohledně košérování nového nádobí, co Giyora dostal od rabína cestou domů ze synagogy. Prý cokoliv, co koupíme do kuchyně, musíme nejdřív vymáchat v mikve (rituální vana) nebo v moři! Reagovala jsem vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Aby taky ne, při představě, jak máchám v moři třeba toaster?! Ještě předpokládám, že u toho mám zpívat nebo tak. No to bych se z toho p… picla. Giyora byl reakcí pobavenej, říkal, že věděl, že se mi to bude líbit. Pro něj je to míň šokující, protože podobné rituály v životě už aspoň viděl. A prý, co na tom chci diskutovat, že tohle jsou prostě pravidla. No jo, jsou. Tak doufám, že se to aspoň může fotit. A jsem zvědavá, co by nám v obchodě řekli na reklamaci zboží z důvodu nepřežití košérovacího procesu :D.