První lekce s Revital – příběhy studentů a úvod k požehnáním

Počínaje aktuálním týdnem nám přibývá k lekci Tóry v rámci gijuru další lekce. Každé pondělí budeme s Revital studovat praktiky judaismu. Revital je z ortodoxní rodiny, je jí 31 let, má zatím 4 děti, jiskří pozitivní energií a chrlí ze sebe nadpozemskou rychlostí vodopády slov. První hodina nás uchvátila podobně, jako před pár měsíci první lekce Tóry s Moshem. Možná ještě víc. Revital chtěla poznat, s kým má tu čest, tak jsme i my měli čest vyslechnout příběhy našich asi 25 přítomných spolustudentů. Byly to příběhy dojemné, obdivuhodné, často až šokující. Ukázalo se, že většinu třídy tvoří lidé, kteří vyrostli v židovských rodinách s židovskými tradicemi a s přesvědčením, že jsou židé, aby pak ve věku 18 + zjistili, že maminka židovka nebyla, čili vlastně židé nejsou. S tímto zjištěním se různou dobu nějak po svém prali, až dospěli k tomu, že chtějí konvertovat. A to většinou tajně. Pak máme jednatřicetiletého beduína z okolí Berševy, který mluví kultivovanou hebrejštinou bez přízvuku, naučil se sám portugalsky, umí capoeiru na vrcholové úrovni, dokonce reprezentoval na mezinárodních soutěžích a údajně od útlého mládí cítil, že nepatří tam, kde vyrostl (beduíni jsou muslimové). Dál třeba Arabku křesťanku, která už osm let žije víceméně jako ortodoxní židovka, má 5 let košér kuchyň, umí a říká všechna požehnání. Připadali jsme si s Giyorou mezi těmi lidmi poněkud pozadu. A když Revital prohlásila, že gijur obvykle napoprvé dává tak třetina třídy, okamžitě jsme nabyli dojmu, že my v ní nebudeme… Ale tak to předbíhám. Zbytek hodiny už mluvila jen Revital, začali jsme s požehnáními. Vše, co říkala, se kupodivu perfektně propojovalo s tím, to jsem si už přečetla a jak jsem věci chápala. Jen tomu dala jasnější formu, přidala pár vtipných příkladných příběhů a když jsem se přímo neřehtala nahlas, aspoň jsem se s přikyvováním přiblble usmívala. Začala tím, že fyzické potřeby obvykle člověk cítí – ví, že má hlad, žízeň nebo se mu chce na záchod, a ví, co s tím má dělat. Ale duše tak jednoznačně křičet neumí, i když má svoje potřeby taky. A pokud nejsou naplněné, člověk si připadá prázdný a „hledá sám sebe“. Osvětlila nám, že modlitby a požehnání rozhodně neslouží Bohu. Že on to necítí, neočekává a nepotřebuje si honit ego tím, že mu někdo něco pochválí nebo mu poděkuje. Modlitby a požehnání jsou pro nás. Pro duši. Tóra je podle Revital manuál na správný obsluhování stroje, kterýmu se říká člověk. Jo, proč ne, s tím se v pohodě ztotžňuju. Poslední půl hodinu jsme mluvili o víně – nápoji, kterému se v judaismu přisuzuje nadstandartní důležitost. Vida, já měla od začátku dojem, že mě k tý víře něco táhne!!

Mno, když to shrnu, první lekce byla emotivní, zábavná, přínosná, určitě ne nudná. A už se těším na další.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *