Už od poloviny týdne se nebe nad Tal El převážně kabonilo. Z mraků lilo nebo aspoň pršelo, sem tam je prořízl nějaký blesk. Zimní bundy sice mohly zůstat odpočívat ve skříních, protože teplota tak moc neklesla, ale v předpovědích počasí hrozili, že se to bude horšit. Z úterka na středu se u nás mihla extrémně příjemná návštěva z Čech, která nás na nadcházející víkend náležitě vybavila. Každý z členů rodiny dostal dvě pláštěnky, jednu obyč igelitovou a jednu luxusní, se kterou tu budeme dělat parádu minimálně pár let. V kabinovém zavazadle milých hostů ke mně také doputovala jedna z knih Radky Třeštíkové – Bábovky, abych si ty obvykle studijní šabaty mohla konečně zpestřit nějakou beletrií. Sice by bylo co číst z e-booku, kdyby se ovšem směl používat, že jo.
Na šabat jsme toho moc nevařili, ale i když jsme měli dojem, že máme tentokrát dost času, opět jsme to pak honili na poslední chvíli, abychom oba stihli sprchu a Giyora těsně před šabatem dojet autem k synagoze, kde ho pak nechá stát do sobotního večera. My doma zapálili svíčky, děti se najedly, vykoupala jsem je (a jo, opět jsem pustila vytápění koupelny) a chvíli na to byl Giyora zpátky i s nejstarším synem. Daniel ten den nespal a únava na něm byla hodně znát. Po několikátém z přehnaných výbuchů vůči bráchovi, když jsme se tak tak stihli najíst, jsme ho přes protesty uložili. Nevo šel automaticky taky, i když to po něm ani nikdo nechtěl. Chvíli jsem osiřela s Golanem, než Giyora klukům přečetl pohádku a pak ho šla probudit a lehnout si místo něj vedle rejdícího Neva, aby taky s Golanem pár slov prohodil on. Po pár minutách jsme zabrali oba a když mě Giyora asi za hodinu vzbudil, že Golan už šel domů, byla jsem jako praštěná. Po zhruba půl hodině tupého zírání jsem byla schopná nenáročné konverzace a četby, než nám znovu oběma začala padat víčka.
V sobotu ráno jsme se vzbudili, když Giyora už v ložnici nebyl. První Nevo, který ale obvykle z postele stejně jako já nepospíchá, a kupodivu ani Daniel se po probuzení nijak neměl k opuštění ložnice. Asi jsme všichni tušili, že za dveřmi přímotopem vytápěného pokoje nás čeká nepříjemný chladno. A taky jo. Zahřálo mě pouze zjištění, že vstáváme v devět! Rekord posledních 4 let!!! Škoda, že o to Giyora přišel, ale povinnosti jsou povinnosti, co nadělá ;). Pouštím topení velkou klimošku v obýváku. Váhala jsem celých 8 vteřin, možná to jde považovat za pokrok… Giyora se vrátil ze synagogy ve čtvrt na jedenáct, sotva jsme se po lehčí snídani pustili do hraní. Děti hned chtěly ven, ale ukecali jsme to, že půjdeme až po jídle. Přichystali jsme druhou šabatovou hostinu, jak se sobotnímu dopolednímu jídlu říká (celkem jsou tři – pátek večer, sobota ráno a sobota odpoledne) a pořádně se na tu procházku posílili. Venku pršelo, ale tak úplně akorát na to, abychom mohli vytáhnout ty zbrusu nový pláštěnky. Děti něco takovýho navlíkaly prvně a v zrcadle se prohlížely se spokojeným úsměvem. Vyrazili jsme ven jediní v Tal El a možná dalšího širokého okolí a jestli nás někdo zahlédl z okna, asi měl dojem, že testujeme masky nějakých podivných permoníků na blížící se karneval svátku Purim. Procházka byla příjemná, potkali jsme spousty zajímavejch slimejšů, šneků a dokonce kluci prvně v životě viděli žížalu v akci. Doteď ji znali jenom z knížek o Krtkovi :-). Ani po hodině se jim nechtělo domů, ale nám už jo.
Zbytek dne jsme strávili doma a vystřídali se v odpočívání a hraní s dětmi. Giyora svůj čas využil ke spánku, já tradičně ke čtení. Část studium a pak ty Bábovky – čtivé, ale hlavně díky bohatému členění také odložitelné, což je přesně to, co jsem potřebovala.
Šabaty se začínají protahovat, tenhle měl odejít v 18:05. Ještě to pořád dobře vychází s koupáním dětí těsně před odchodem šabatu a pak pohádkou v televizi, ale brzy nebude. Zvlášť, když děti nebudou přes den spát, což se o sobotách stává pravidlem. Giyora se vrátil ze synagogy jako obvykle po dvou hodinách, v půl sedmé. Přesně čas zvednout děti od televize, kývnout Danielovi na ještě jednu hru pexesa a pak už je s knížkami hnát do postele. Uspávání si opět užil Giyora, protože od neděle bude čtyři dny pryč. Doufám, že tentokrát aspoň budou oba kluci zdraví…
