Balíme na dovolenou do Čech. Není to prvně, ale je to mnohem zajímavější a náročnější balení než kdy předtím. A výjimečně to není kvůli dětem, ale kvůli naší praxi judaismu. Držíme košér kuchyni, a tudíž se už měsíce pídím po tom, jak je to s košér jídlem v Česku. Jako jo, václavskou klobásu a oblíbenou zmrzku ve Světozoru si budu muset odpustit, ale jinak to překvapivě vůbec není tak zlé. Existují podrobné seznamy košér produktů místních i importovaných, které se dají koupit ve standardních supermarketech. Můj milovaný tatínek už dostal nákupní seznam a příležitostně si ho představuju, jak se nenápadně pokouší hledat košér známku na kompotový sklenici a kolemjdoujcí v panickém strachu z antisemitismu omluvně informuje, že kouká na složení (ač je to vůbec nezajímá :D). Hladem tedy trpět nebudeme, zásadnější problém je pouze maso, které musí být z košér porážky, a tvrdé sýry, což tak úplně nevím proč, ale říkám si, že zřejmě bude háček v tom, že kde se dělá sýr, dělají se i masové lahůdky. I tak se oboje v Praze pořídit dá, ve speciální košér prodejně v Maiselovce kousek od Staromáku. Akorát nevím, kde tam zaparkuju, abych se k tomu obr baťohu na břiše ještě nemusela metrem táhnout s baťohem mraženýho masa na zádech…
Nicméně košér potraviny jsou to nejmenší. Abychom kašrut drželi správně, musíme mít totiž také košér nádobí… A tady jsou dvě možnosti – buď v Čechách částečně koupit nové a částečně využít taťkovo, to pak jít za doprovodu požehnání vymáchat do mikve nebo do potoka a co již bylo používané, správnou metodou vykošérovat. Toho teátru, kde s taškou nádobí hledám schůdné místo u Botiče, bych ráda ušetřila jak účinkující tak publikum, čili jsme se rozhodli pro druhou variantu – nádobí vezeme svoje.
Dál si představuju, jak z výše již uvedené obavy tatínek bude stahovat žaluzie, utěsňovat okna a nervózně přešlapovat, kdykoliv na sebe Giyora navlíkne talit nebo tfilin a začne se modlit. I když ono je dost pravděpodobné, že na to nestihne mít myšlenky a nebo ta okna bude utěsňovat kvůli našim hlasitě divočícím potomkům.
S potravinami by to sice nemělo být až tak moc složité, ale stejně si vezeme pár věcí, co jsem na seznamu od rabinátu buď nenašla nebo jsem měla dojem, že to půjde hůř sehnat. Třeba těstoviny, rajský protlak a různé pochutiny hlavně pro kluky. Mno, podtrženo sečteno, moc místa na oblečení v kufru nezbylo. Ale to nevadí, aspoň je důvod pořídit v Čechách nové, které (doufám) košér být nemusí. Teda dostalo se ke mně něco o tom, že se nesmí míchat len s bavlnou, ale to není žádné omezení.
Dětem jsem musela pořídit pevné boty, protože z těch zimních už mi vyrostly. Od dubna chodí v sandálkách, kraťasech a tričku. Když jsem chystala do kufru dlouhé kalhoty a dokonce fleecové bundy, dívaly se na mně dost nechápavě.
Nevo má velkou radost z nového cestovního batůžku a pohotově si začal balit. Když zjistil, že oblíbené dřevěné kostky českých hradů a zámků se mu do něj nevejdou s celou těžkou dřevěnou krabicí, aspoň si je tam vyskládal jednu po druhé.
Jestli se těší i Daniel lze těžko odhadnout. Pokud by se to mělo měřit dle změny chování k výrazně horšímu, tak zřejmě dost. Jsem teď po týdnu, kdy manžel byl z větší části pryč. A bylo to s ním náročné, jak už dlouho ne. Nevo navíc prodělával nějaké viry, buď ty naočkované z minulého týdne nebo cosi chytil od dětí během šabatu pro konvertisty. Jeho časté noční buzení s hysterickým pláčem, přes den fňukání kvůli teplotě nebo bolavému bříšku a vynechávání poledního spánku mi moc energie nepřidalo, čili jsem se před blížícím se šabatem cítila na zhroucení. Ale pak se vrátil Giyora a se vstupem šabatu se stal zázrak a Daniel se probudil jako úplně jiný dítě. Bůh dej, ať mu to vydrží aspoň přes tu náročnou cestu do Čech, co nás čeká uprostřed týdne! Ony to sice jsou „pouhé“ čtyři hodiny letu, nicméně na letišti být pokud možno s tříhodinovým předstihem a to po dvouhodinové cestě vlakem, která by byla obtížná i bez těch zavazadel, co potáhnem, že. Děti se sice do vlaku těší, ale už jsme si vyzkoušeli, že je to přestane bavit po půl hodině. Tak snad to dáme všichni ve zdraví a bez úhony 😉
