Zas ta blbá zima. To období, kdy vám v Čechách závidím ústřední topení, izolované domy, případně krbová kamna, která se nám stále nevešla do rozpočtu. Aby také jo, když každý zimní měsíc výdaje za elektřinu a papírové kapesníky pohltí jednu výplatu. Nevovi teče z nosu už dva měsíce v kuse, po většinu času za doprovodu kašle, příležitostně se k tomu přidá horečka nebo jiné komplikace způsobující, že musí zůstat doma. Zákeřné viry, co nosí ze školky, nezřídka položí další členy rodiny. Na Nový rok mě vyloženě potěšila informace, že prosinec byl nejdeštivější od roku 1992.
Z každého týdne odpracuji v průměru 2 dny, zbylé tři marodí buď děti nebo já. Nicméně, i těch pár týdnů, které se mi povedlo odpracovat vcelku, stačilo, abychom si uvědomili, že jezdit denně na sedmou do práce není optimální stav. Pokud Danielův mikrobus nedorazí včas, Giyora se opozdí do práce a to by 2x týdně znamenalo, že na něj bude čekat 150 lidí, než dojede. Nehledě na to, že vstávat denně v 5:15 se mi ani nechce, ani to určitě není zdravé! Čili mu 2x týdně ráno musím asistovat. Momentálně si zkouším vyjednat aspoň den práce z domova a ušetřit tak minimálně 2 hodiny, co strávím cestou a musím pak napracovávat večer.
Kromě toho věčného marodění, dluhů, zimy a tak se máme dobře :). Děti rostou – Daniel dál pomalu, Nevo dál rychle. Dělají nám radosti i starosti, denně předvádí nové pokroky a vylepšují své projevy, předevšim projevy nesouhlasu. Nevovo dupání a polokřik jsou celkem veselé, Danielovo házení věcmi a jekot z plných plic o dost míň. Ani naše snahy správě reagovat, ani to, že si rozšiřuje slovní zásobu, zatím nemá výrazný efekt. Usoudila jsem, že z něj bude zřejmě rocker – odkřičí koncert a na závěr rozfláká kytaru ;).
Nevo se nadále prezentuje hlavně pohybově. Snažíme se ho v tom neomezovat, ovšem na takové přebalování a převlékání jednou prostě dojít musí. A teď v zimě, když se musí vrstvit oblečení, je to znásobená pruda pro obě strany! Stále jsme nepřišli na to, čím ho při tom zkusit zaměstnat, aby se to obešlo bez řevu, nespočetných pokusů ho vrátit zpátky do polohy ležmo na zádech a UDRŽET ho tak bez známek násilí. Nepomáhá nic, zpívat mu, dělat blbiny, dát si něco na hlavu, jemu cokoliv do ruky – zkusila jsem i ovladač na klimatizaci, za těch pár vteřin, než ho zahodil, přenastavil stupně na farenheity, změnil funkci z topení na vlhčení vzduchu (něco, co v super deštivém měsíci vyloženě potřebujete) a nastavil časovač na dvě ráno! Tři noci nás pak budil vzduch vlhký, že skoro kapalo ze stropu, než jsme se toho dokázali zbavit. Ty farenheity jsou nám záhadou, to jsme zatím vrátit nezvládli…
A závěrem, zpátky k té zimě. Dneska sice svítí sluníčko, tak je to optimističtější, ale stejně tu sedím ve fleecové mikině a foukám na sebe teplý vzduch. Takže, jestli se vám teď chce fňukat, že je venku pod nulou a jak je ta zima protivná a že byste radši byli někde v teplých krajích – v Izraeli byste teda být nechtěli! Vylezte aspoň na balkon vymrznout, ať se pak vrátíte do toho přetopeného bytu, kde zásadně běháte v triku s krátkým, sednete na vytápěnou podlahu, ke krbu, opřete se o ústřední topení nebo něco z toho prostě, dejte si svařák a myslete na to, jak vám to závidím!!!
