Rozhoupávali jsme se dlouho a dneska to přišlo. Chystáme se držet první šabat. Námi tolik obávaný základní stavební kámen praktiky judaismu. 25 hodin Bohem nařízeného odpočinku, od pátečního západu slunce, do zhruba hodinu po tom sobotním. Jak že to vlastně Bůh s tím odpočinkem myslel je podrobně, vyloženo „povolanými“ do 39 zakázaných činností, ze kterých se dá vyvodit asi milion dalších. Ve výsledku člověk nemůže ani vyždímat hadr, vymačkat citrón do čaje nebo si utrhnout toaleťák. No a pak tu jsou aktivity „nakázané“ – modlitby, požehnání, návštěva synagogy. Dost zjevně nás místo prima relaxu čeká přežít den doma a v blízkém okolí (i vzdálenost procházky je definována!) s nudícími se dětmi, které nemohou vytáhnout ani odrážedla, abychom za nimi nemuseli běhat. Příjemně se mi zatím jeví jen poměrně časté přípitky vínem – pokud se to tedy týká i žen.
Pátek: nákup, úklid, čas s dětmi. Navařeno bylo ještě ze středy, kdy se u nás slavil Sukot, jen peču chalu (tradiční šabatový chléb). Pořád jsou prázdniny, tak má Giyora volný den, jinak by do půl druhé učil. Děti večeří už před pátou, aby se do šesti stihly vykoupané dokoukat na pohádku. Šabat začíná v 17:58, svíčky se mají rozsvěcet v 17:45 (info Giyora dostává z whatsapp skupiny věřících v naší vesnici, ale jde to i vygooglit). Na poslední chvíli připravujeme, co nám zrovna vyvstane na mysli:
-
rozsvítíme v domě světla, co zůstanou svítit – s elektřinou se hrát nesmí, je to zakázaná změna stavu
-
točím vroucí vodu do termosky – vařit voda se nesmí
-
zhasínám světlo v lednici – tenhle patent jsem objevila na Yom KiPur a přijde mi vtipnej
-
zapneme vybrané klimatizace, které poběží celý šabat
-
stáhneme elektrické žaluzie
-
odložíme stranou telefony a zavřeme notebooky
Je to tu, rituál hadlakat nerot, neboli rozsvícení šabatových svící. Že existuje přímo šabatová svíce si manžel vzpomněl pozdě, takže čajovky z Ikea musely stačit. „Asi bys měla mít pokrývku hlavy, tuší Giyora. Vylezu z ložnice s šátkem přehozeným přes vlasy. Nevo se na mě laškovně culí a dělá „bu, bu, bu“. Daniel se směje. Po zapálení svíček mám pronést modlitbu, dlouhou. Nepřečtu to, chytám se jen u první věty, pak už jen opakuju foneticky, co Giyora předříkává. Nerozumím slovu, lámu si jazyk. Daniel nás rozesmál dotazem, jestli ty svíčky může sfouknout. Modlitbu jsme uťali, tohle by bylo na hodinu a Giyora potřebuje odejít během následujících pár minut. Bude to chtít trochu cvik ;).