Venku paří sluníčko a trochu pofukuje větřík, prcek chrupká v kočárku a já mám polední klid u kafe. Po obloze se prohání stíhačky. Nic neobvyklého, jen doufám, že mi to nevzbudí Nevouše, což se občas stává. Jsem sama, Giyora odjel včera s třídou na výlet a vrátí se krátce před začátkem šabatu, zničený z dlouhé chůze a fyzické dřiny.
Dneska nás čeká věřím zajímavá zkušenost. Na večeři jsme pozvaní k rabínovi, tak konečně uvidíme, jak vypadá šabat v rodině praktikujících židů. Jsou mladí, proto mají zatím „jen“ čtyři děti – kluka ve věku Daniela, pak dvojčátka – holčičky – o něco starší než Nevo a asi půlročního benjamínka. A já tu fňukám, jak je to náročný se dvěma…
Jako dárek jsme jim koupili přikrývku na chalu, podle rady Giyorova praktikujícího kolegy. Tak jsem dneska zjistila, že to je vyšívaná utěrka, koupená ve speciálním obchodě, naštěstí nijak drahá. Nám jsem ji nepořídila, to až jestli nám večer vysvětlí, že je to nutné a proč ;). Do té doby budem naší chalu, kterou ještě musím upéct, dál přikrývat utěrkou obyčejnou. Také jsem se dozvěděla, že existuje košer svíčka – z továrny, kde se nedělá v sobotu. Hm, obávám se, že Ikea tuhle podmínku nesplňuje…
Od úterka jsme oficiálně zapsaní na kurz gijuru (konverze k judaismu). Po dobu následujících 10 měsíců nás čeká každou neděli a čtvrtek hodina studia. Docházet bychom měli oba, ale Giyora může studovat i sám. Plánujeme to tak jednou já sama, jednou s Giyorou. Poohlížíme se po nové babysitter pro naše draky. Holčina, která dřív sem tam chodívala kluky hlídat, je teď na vojně, jak se tak mladým babysitterkám často stává ;).
Nu tož šabat šalom!