Místní zimu vůbec nemám ráda a každoročně si na ní na svém blogu stěžuju. Letos jsem se rozhodla udělat změnu a zkusit najít na blížící se zimě nějaká pozitiva. Šlo to těžko, ale pár jich přece jen je.
Dá se spát bez klimatizace.
Přes noc je venku dost chladný vzduch na to, aby v ložnici bylo příjemně. Pořád stačí letní peřina a tílko na spaní. Navíc se tahle skutečnost pozitivně odrazí i na účtu za elektřinu.
Můžem jít ven i přes poledne.
Po nebi se často honí mraky a sem tam i krátce zaprší. To se pak jde s papírovou lodičkou a v holínkách honem hledat kaluž, než je sluníčko všechny vysuší. Sluníčko je slabší, tak nemusím nahánět mrňata, ať si vezmou kšiltovky, a patlat je opalovákem, což nesnáší. Odpadá plánování dne, kdy vím, že jestli prcka nevytáhnu ven před půl desátou, půjde to pak zas až ve tři.
Dozrávají citrusy a pekany.
Náš pomeranč sice rodí jeden plod za rok a pekanů bylo asi 15, ale najít nikomu nepatřící pekan je stejně snadné jako v Čechách vlašský ořech. Ceny citrusů v supermarketech znatelně spadnou a několikrát do týdne si s dětmi můžeme užívat doma dělaný pomerančový fresh.
Červené víno lze skladovat při pokojové teplotě
Stejně tak některé ovoce a zelenina přežijí nějaký ten den mimo lednici. Třeba ty kila pomerančů připravených na fresh ;).
Západy slunce
Když se podzimní sluníčko blíží k hladině Středozemního moře, je ohnivě oranžové a obrovské. Barví oblohu zářivými barvami a po jeho západu zůstavají červánky. Navíc se to děje dost brzy, kdy jsme ještě venku s dětmi, takže si podzimních západů slunce užíváme hojně celá rodina.
Brzký odchod šabatu.
Tohle oceňuji až letos, po začátku gijuru (konverze k judaismu). Člověk se v osm vyhrabe v postele, pohraje si s dětmi, přijde na sváču do synagogy, děti v lepším případě usnou už po cestě domů, v horším doma po nějaké scéně. Krátce po probuzení je stačí vzít zas na chvíli ven a v půl šesté jim po koupání už můžu v klidu pustit telku, která byla předchozích 25 hodin vypnutá.