O konverzi v posledním týdnu roku 2017

Tento týden byl, co se týče konverze, velmi plodný. V pondělí jsme místo nedělní lekce Tóry měli v muzeu v Haifě přednášku o holocaustu. I přes účast sotva pětiny naší třídy byla učebna plná, protože jsme byli spojeni se studenty z Haify. Z domova jsem musela už ve třičtvrtě na pět a nechat od té doby až do uložení děti s babysitter se nám nechtělo, čili s nimi zůstal Giyora a já jela sama. On prý ostatně takových přednášek už zažil spoustu. Moc jsem nevěděla, co od toho čekat, ale předpokládala jsem, že nic veselýho, tak jsem se zásobila několika balíčky papírových kapesníků. Na první pohled podivný permoník připravenou prezentaci na téma „Náboženství v období holocaustu“ vůbec nestihl otevřít, celou dobu mluvil z patra. Myslím, že to bylo poprvé v životě, co jsem udržela plnou pozornost dvě hodiny v kuse. Kapesníky nebyly potřeba, jen jsem se sem tam ksichtila zhnusením nad některými historkami. Dozvěděli jsme se nespočet zajímavých faktů nejen o holocaustu a z historie, ale třeba i biologie a sociologie. Všichni do jednoho jsme byli přednáškou úplně pohlceni. Po skončení jsme se se spolužáky shodli, jak moc nás ten první dojem zmátl, že se dotyčný během pár minut proměnil v neskutečně příjemného člověka zářícího pozitivní energií, inteligencí a znalostmi a že bychom ho mohli poslouchat ještě hodiny. Bylo mi líto, že to Giyora prošvihl, protože i když jsem dokázala část obsahu předat, podání bylo samozřejmě o sto levelů níž.

Hned po přednášce jsem mazala k rabínovi v našem mitzpe (Tal El je mitzpe, jeden z typů izraelských vesnic) na lekci „pro ženy“. Mluvilo se o žárlivosti směrem k Bohu, o tom, že bychom měli bližního svého upozornit, když vidíme, že „sešel z cesty“. Diskutovali jsme, jak je tohle náročné téma, že je těžké odhadnout, co komu člověk může říct a jak daleko by tahle obrana všemocného vlastně měla zajít. Zřejmě ne k házením kamenů na projíždějící auta o šabatu, což se údajně v některých čtvrtích měst obývaných výhradně věřícími může stát.
Den na to jsem měla 1:1 sraz s rabínovou ženou, protože jsme se docela dlouho nepotkaly. Kromě obvyklého pokecu dvou mamin jsem měla připravných pár otázek. Takže:

Výlety – nepraktikují. Ta radostná část života jsou šabaty. S tím se neztotožňuju. Mám dojem, že šabat začal v našem životě zaujímat celkem čestné místo, ale touha výletničit nás teda neopustila. Prý, když budeme chtít, příležitost se určitě najde.

Mytí nádobí o šabatu – smí se, ale speciální houbičkou, ve který není molitan, aby se nemohl ždímat, protože to je zakázaný. A taky studenou vodou. Přišlo mi to dost vtipný, protože naše pracovní nasazení tyhle workaroundy nijak nesníží. Sadu dvou takových houbiček jsem vyfasovala. Červená na masné talíře, modrá na mléčné. Giyora nad tím teda protočil panenky.

Nehody, jako třeba rozlité víno – samozřejmě se řeší, ale měla bych to setřít hadrem, co pak nevyždímu. Překvapila jsem otázkou na vlhčený ubrousky, to mi prý od někoho do příště zjistí, jestli se může, sami je nepoužívají.

Pobyty v cizině – oni nejezdí, ale spousta ortodoxních jo. Máme v Čechách kontaktovat Beit Chabad a oni nám pomůžou… Co vyprávěl Giyora, věřící si na služebky vozili vlastní nádobí a vlastní jídlo. Případný dodržování košér stravy zrovna v Čechách podle mě musí bejt takový peklo, že jestli dotyčný uspějou, maj v nebi pak VIP flek jen za tohle.

O kašrutu v kuchyni se mimochodem chystám něco napsat, abyste tušili, o čem je řeč, ale je to takových pravidel, že zatím marně přemýšlím, jak to zestručnit :D.

Šabat byl fajn i přes to, že se k polednímu spánku neuložilo ani jedno z dětí. Nevo chtěl někdy kolem půl třetí, ale to jsem zas už nechtěla já. Do synagogy jsem je dopoledne nedostala, Giyora nás opět našel na hřišti pod barákem. Doma si pak přes poledne hrály tak pěkně, že jsme s Giyorou stihli číst a diskutovat. Tenhle šabat především o smyslu zápalných obětí, kterým je v Tóře věnována řada podrobných odstavců. Moje teorie „barbecue pro kněží“ padla, protože se to prý ne vždycky jedlo. Giyora navrhoval, že z toho možná dělali něco jako léky, ale nic racionálního jsme nedohledali. Snad nám to objasní na některé z dalších lekcí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *