Tohle úžasně aromatické slaďoučké ovoce jsem z Čech znala pouze z džusů. Představa, že si tady v Izraeli můžu z maracuji udělat živý plot mi připadala skvělá. Manžel upozorňoval, že je to strašnej plevel, ale moje nadšení neopadlo. Totiž jo, hned po roce, když mě co týden při stoupání do schodů z parkoviště ke vchodu domu švihl přes obličej jeden z čerstvě dorostlých šlahounů. Pokud člověk vedle keře postaví zahradní židličku, za dva týdny ji nenajde. Udržet tuhle divočinu v nějaké rozumné formě je v případě dvou zaměstnaných lidí prakticky nemožné. Loni jsme odstranili jednu část živého plotu, který se ze tří sotva půlmetrových rostlinek rozlezl asi do 20 metrů čtverečních. Druhou část, asi 40 metrovou, z původně 4 rostlinek, jsme přestali zásobovat vodou v domnění, že to třeba vzdá sama. Nevzdala a dokonce dál plodí. I když je to trochu doufám její poslední sezóna u nás na zahradě, nemění to nic na tom, že ovoce je to výborné :-).
