Před židovským Novým rokem

Židovské svátky se slaví dle židovského kalendáře, který je lunisolární – měsíce se počítají podle měsíce a roky podle slunce. Protože je v judaismu důležité, aby se svátky slavily ve stejné roční období, vkládá se 2x za sedm let do kalendářního roku měsíc navíc. Letopočet se datuje od stvoření světa. Letošní židovský Nový rok 5779 připadl na 10. – 11. září a protože dny v judaismu začínají večerem, slavnostní večeře připadá na neděli 9. září (a pondělí 10. září). V praxi to znamená, že sotva se děti vrátily do školních lavic, čekají je hned v druhém studijním týdnu tři dny volna. A to je jen začátek, září je svátků plné, za Novým rokem následuje Yom Kipur a Sukot, čili v září budu mít převážně zas všechny 3 chlapy doma a co nevidět to dost pravděpodobně budou 4 chlapy. Snažím se na to dívat optimisticky a věřit povídačkám, že se o mě budou starat jako o královnu (ehm, heh…). Ale zároveň si stanovuji i nižší cíle – v plném složení to přežít bez úrazu a výraznější psychické újmy všech zúčastněných.

Látka v kurzu gijuru se samozřejmě stočila k svátkům. Vyučující skoro až vyhrožují, že vzhledem k tomu, že jsme u konce studia, neexistuje, že bychom během Rosh HaShana nebyli v synagoze, neslyšeli troubení šofáru a nestrávili aspoň jednu hostinu v rodině, co nás procesem provází. Na znamení možného konce procesu jsme měli schůzku s vrchním rabínem v Haifě. Energický sympatický pán s pletenou jarmulkou a dlouhým plnovousem těžko odhadnutelného věku si během necelé hodinky povídání psal poznámky pro „soudce“, se kterými bychom se měli sejít na finálním testu do konce občanského roku. Nenápadnými dotazy si proklepával naše znalosti a stav, ve kterém se naše domácnost z pohledu judaismu momentálně nachází. Zajímalo ho držení šabatů, košér kuchyně, vzdělávací instituce dětí nebo třeba frekvence návštěv synagogy. Nic, co by nás překvapilo. Zároveň jsme se dozvěděli, že jestli budem akceptovaní my s Giyorou, děti prochází automaticky. Spolu se mnou se pak půjdou vymáchat do mikve :-). Tohle smočení v mikve bude jednak proměna nás z nežidů v židy a také moje příprava na svatbu – podle rabinátu s Giyorou totiž nejsme svoji a musíme se (znovu, hehe) vzít po konci procesu.

Během svátků platí stejné zákazy jako o šabatu, nepatrnou výjimkou je možnost vaření – z přeneseného ohně ze svíčky na sporák. Nesmíme řídit, čili se rodina schází u nás. Přípravu večerního menu jsme si spravedlivě rozdělili. Tradiční (a nejvíc pracnou) gefilte fish bude jako obvykle připravovat tchyně. Na mně zbylo pořízení drobných dárků tchyni a rodině švagra. Stejně jako o Pesahu se v naší rodině dárky kupují napříč – my jim a jejich dětem, oni nám a našim dětem. Tchyně dostává od obou rodin, ale zas oběma dává, takže z toho nijak líp nevyjde :D. Každopádně se to nedá připodobnit českému vánočnímu šílenství, kupujeme si pozornosti za 100 – 150 šekelů. I když jsou nákupní centra i supermarkety plné speciálních nabídek, nějaký nápor nakupujících je sotva znatelný (aspoň tady u nás na severu).

Do začátku září se ještě musely vtěsnat dvě oslavy narozenin, Danielovy páté a Yahavovy (Giyorův druhý nejstarší syn) osmnácté. Nakonec jsme je s přihlédnutím k svátkům a blížícímu se termínu porodu spojili a rádi využili nabídku švagra slavit v pátek po poledni u něj. Našeho malého oslavence mnohem víc než narozeniny zajímala sestřenka a kotě, a tak (opět) nedošlo na žádné rozumné foto…   Domů z oslavy jsme se vrátili hodinu a půl před začátkem šabatu, tak byl místo guláše z hovězího masa chamin (čulnt), který se ve velkém hrnci spokojeně hřál na šabatovém platu celých 25 hodin. Stihla se i polévka a o šabatu jsme rozhodně nehladověli, jen tentokrát nezbyl téměř žádný čas na úklid. Ne že by to někdo registroval. Teda možná kocour, co se rozčiloval, že nemá čistou misku ;).