Během měsíce doma jsem prošvihla 6 lekcí gijuru. Vzhledem k celkové poctivé docházce to až tak nevadí, ale jedná se o témata, na které jsem se extra těšila – cudnost, výběr partnera, šťastné manželství, spokojená rodina, vytváření židovského domova. Třída se rozdělila na mužskou a ženskou část. Moshe přednáší chlapům a Revital ženským, protože je nutné probrat i dost intimní záležitosti :-). To mi celkem nahrálo, protože do třídy plné bab klidně můžu nakráčet s tím, že někde vzadu v lavici celou přednášku prokojím. Když Giyora hlásil, že na poslední lekci Revital nesla kytaru, rozhodnutí, že o žádnou další její stand-up show nechci přijít, dozrálo definitivně.
Jakmile se v pondělí Giyora vrátil s Danielem z jeho „hrací skupinky“ (další doporučená terapie, co má Danielovi ulehčit fungování v sociálních vztazích), sbalila jsem mimi tašku a Eitana a vyrazila po více než měsíční odmlce natěšeně do školy. Sice s téměř půlhodinovým zpožděním, ale i tak jsem před sebou měla ještě necelé dvě hodiny skvělého a dle očekávání často i velmi komického vyprávění o udržování vášně v manželství. Dozvěděly jsme se, co to je “nida“, jak probíhá návštěva mikve a doporučení na nejlepší mikve spa v blízkém okolí. Navíc spoustu podrobností z Revitalina manželství, které z jistě pochopitelných důvodů nebudu sdílet. Svými příběhy ze života ortodoxních židů nás pobavila, rozněžnila i dojala. Zatímco já v 15 věřila, že láska na celý život je jen v pohádkách a vdávat se je blbost, její 4 děti a páté na cestě vyrůstají s vědomím, že vybrat si pokud možno co nejdřív toho správného partnera a založit s ním šťastnou rodinu je to nejkrásnější, co jim život může dát. Až s blížící se čtyřicítkou a třemi dětmi jí dávám za pravdu a prosím Boha, ať mi to štěstí co nejdéle zachová.
A tohle má být jedna z ingrediencí receptu na šťastné manželství, který rabíni podle Tóry sestavili: na 12 dní v měsíci bychom s manželem měli mít oddělené postele a nejen se nedotknout jeden druhého, ale ani si nic nepodat z ruky do ruky. Že recept perfektně fugnuje na řešení problémů s plodností nesporně dokazují početné rodiny ortodoxních židů. To aktuálně opravdu není důvod, proč bychom to s Giyorou chtěli praktikovat, ale samozřejmě se na to chystáme pod heslem „Chceš být židovka? Tak si zkus, jaký to je“. A stejně jako s mnoha dalšími praktikami, co se staly součástí našeho života, i když se nám prvotně nepozdávaly, věříme, že nemáme, co ztratit, pouze získat. Jak to provedeme v praxi nevím, protože každý z našich tří synů si aktuálně nárokuje celonoční přítomnost rodiče a tak spí Giyora už 14 dní na matraci v pokoji u starších dětí. Snazší by bylo praktikovat jiný doporučený krok a vyhodit z domu televize, ale to mi neprojde.
Eitan si hlas Revital zřejmě pamatuje a i když mu mnohokrát během přednášky řádně přidala na síle, nevyděsilo ho to. Ale na rozdíl ode mě ho povídání tolik nezaujalo a poslední hodinu byl pod kojícím přehozem permanentně přisátej na prsu. Ono taky potřeboval vyměnit plenku, ale rušit tím mi přišlo už příliš nevhodné a nechtěla jsem třídu opustit, abych o něco nepřišla. Tak hlavně že jsme to zvládli k oboustranné spokojenosti.
Probíraný materiál kurzu gijuru je téměř u konce a za měsíc a půl, 12. prosince, nás čeká první pokus testu před soudci, kteří rozhodnou, jestli si ten „řidičák na judaismus“ už zasloužíme. Jasně, že bych chtěla diplom za to, co jsme do studií investovali, ale zároveň vím, že verdikt soudců nezmění nic na faktu, že jsme jen na začátku cesty a máme se toho dál hodně, co učit. Přesně, jak odpověděl Giyora se smíchem své mamince, když se ptala, jak dlouho ještě budeme studovat: „no přece celej život, mami“ :-).
Dojemné, krásné a samozřejmě opět i vtipné.
děkuju moc 🙂