Po několika oddělených lekcích jsme se vrátili studovat dohromady a konečně začali probírat téma, které si Revital jakožto nejtěžší, nejnáročnější a nejobsáhlejší nechala nakonec – šabat. A teda je to vážně něco. I když mi bylo jasný, že naše šabaty určitě nejsou stoprocentní, domnívala jsem se, že většinu zákazů máme zmáklých. A vůbec ne. I když si pěkně nastavím časovač na klimatizaci, abych s ní nemusela operovat a neporušila tak zákaz „stavění“, v tomhle případě ve smyslu sestavení elektrického okruhu (a ne rozžehnutí ohně, jak jsme původně mysleli), musím ještě dát kyblík pod trubku, aby mi voda odtékající z klimatizace nezalévala trávník – což se o šabatu také nesmí. Nemůžu si oklepat prach z rukávu, když se náhodou o něco otřu. Nesmím si namazat tělo krémem a vyčistit zuby (kvůli mazání zubní pasty a riziku, že si kartáčkem způsobím krvácení). Nesmím si vykartáčovat vlasy, abych je netrhala. Nesmím namočit špinavé prádlo do vody ano – vztahuje se to i na pokaděné bodíčko miminka. Revital prý spoustu bodíček vyhodila. Make up si máme koupit kvalitní, aby nám vydržel 25 hodin (spát s make upem bych nešla ani za nic!). A jestli potřebujeme odsávat mateřské mléko? Můžeme odsávačkou napojenou na časovač a mléko odsáté o šabatu vylít…
Podtrženo a sečteno, po delší době opět lekce, kdy se mi protáčely panenky a se zamračeně svraštělým obočím jsem vrtěla hlavou plnou myšlenek, že takhle to Bůh přece určitě nemyslel. No ale už jsem studentka dostatečně pokročilá na to, abych věděla, že je úplně jedno, jestli to tak vážně myslel, protože ve chvíli, kdy dal Tóru na zem, nakázal, že musíme poslouchat „chytré“. A „chytří“ to vymysleli takhle, čili nějaké úvahy jsou mi na dvě věci.
No a k termínu testu – ony byly dva. Mně se líbil ten druhý navrhovaný, 12. 12. 2018. Protože je to prostě hezký datum. Ale je tu ještě jeden a to už 28. 11. A nejsme to my, kdo si termín vybírá, ale naši učitelé. A protože v nás vkládají velkou důvěru a jsou přesvědčení, že my na to máme, schytali jsme ten první. A hned si nás minulý týden pozvali na kobereček, aby zjistili, jak na tom ve skutečnosti jsme a jaký z toho máme pocit. Giyora se projevil jako obvykle sebejistě a já jako obvykle absolutně nesebejistě. Vysypala jsem na ně hromadu zásadních důvodů, proč určitě neprojdu. Přiznala, že absolutně neumím modlitby, že nezvládáme říkat závěrečná požehnání po jídle, že si z historie pamatuju kulový… Revital sepsala stránku úkolů. Bezpodmínečně musím začít chodit do synagogy a zamakat na těch modlitbách. Projít historii, dohnat, co se dá, naučit se zpaměti několik kratších požehnání, zauvažovat, jestli jsem ochotná nahodit pokrývku hlavy a případně něco odlehčenýho navázat. Jako kdyby mě to mohlo zachránit, he. Takovýho materiálu, že by mi na to půl roku nestačilo, natož… kolik?! Něco přes dva týdny?! Tohle opravdu může vyjít jenom s notnou dávkou Boží pomoci. Ale držet palce určitě můžete taky, tím se nic nezkazí :-).