Šabat, vyrážíme na dětské hřiště. Jen sejdeme dolů schody od baráku, kluci zahlásí, že potřebujou na malou. Giyora je žene zpátky nahoru na zahradu. Svorně pokropí divočící zelené chroští za kůlnou, Daniel oblíkne gatě a jde. Nevo zvedne vzhůru pravou ruku, cosi ve vzduchu plácne a vydávajíc zvláštně syčivý zvuk pokračuje s máchnutím ruky až do dřepu. Pak spokojeně vyskočí, otočí se směrem k nám a taky začne navlíkat kalhoty, přičemž zmerčí naše udivené tázavé pohledy. „Jsem jako spláchnul.“ zní suverénní vysvětlení .
Nevšední zážitky i obyčejný život v zemi plné horkého slunce, různorodosti a neskrývaných emocí