Nedělní ráno, Neva jsme akorát odvezli do školky a Eitan spí v autě. Co s načatým dnem. Jestli se vrátím domů, budu celé dopoledne v patách já jemu nebo on mně a stejně nic neudělám. Navíc má i po týdnu pořád nudli. Takže… Kam dneska skočíme k moři, než sluníčko začne pálit tak, že před ním budeme muset prchnout? Kyriat Chaim. Další pláž s Haifou v dohledu. Ono u nás na severu má Haifu v dohledu asi každá pláž, hehe. Promenáda v Kyriat Chaim má určitě víc než kilák, je tam méně míst k sezení a žádné stolky. Možná proto také skoro žádní důchodci. Za to spousta sportovců a pejskařů. I když věž plavčíka hlásala červenou vlajku, vodní nadšenci se vrhali do vln a plavčík neustále někoho napomínal, ať se vrátí ke břehu, že jsou silné proudy. Bylo příjemných 27 ve stínu a s kočárem šlo zaparkovat dost blízko vodě, tak jsem kromě inhalace prcka nechala tu slanou vodu prémiově i ochutnat. Písek prubnul taky, jak jinak. Fotila bych víc, ale Eitan patří mezi ty nadšence, co se vrhají do vln, tak to moc nešlo. Sluníčko nabíralo na síle a mně v pozici v předklonu síly naopak ubývaly, takže jsem mrňouse opláchla pod sladkou vodou (tahle část se mu ještě líbila) a dala ho do kočárku (tahle už míň). Na rozdíl ode mě o procházku po promenádě vůbec nestál. Po cestě něco brumlal, asi jako že to nakonec tak úplně blbý není. Snad :-).
