Všechno v pohodě u nás, žádný strachy! Akorát se nacházíme v období od 17. tamuzu do 9. avu. Ta divná slova za čísly jsou názvy dvou po sobě následujících hebrejských měsíců. V těchto třech týdnech se v historii židů podělalo pár zásadních věcí. Jednak spáchali neodpustitelný hřích zlatého telete, když jim čekání na návrat Mojžíše z hory Sinaj přišlo moc dlouhé. Mojžíš rozhořčen nebetyčným bláznovstvím té bandy, která během čtyřiceti dnů zapomněla na nedávno vykonané zázraky Nejvyššího a klaní se nějaké soše, ve vzteku rozflákal destičky s desaterem psaným samotným Bohem.
Dále byl v sedmém století před o. l. znesvěcen Chrám sochou pohanského Boha (a umístili ho tam sami židé, jakoby nestačilo, že už navždycky budou platit za to tele). V prvním století před. o.l. při obléhání Chrámu došly ovce na oběti. A konečně v prvním století o. l., byly 17. tamuzu Římany prolomeny hradby svatého města a ruinování Jeruzaléma pokračovalo až do 9. avu, kdy byl zničený druhý Chrám. Zřejmě i z jiných důvodů, než aby se na tyhle průšvihy z historie náhodou nezapomnělo, ustanovili vzdělaní tohle období jako tři týdny smutku.
A co to pro nás v praxi znamená teď? Zjišťujeme to postupně, protože loni jsme kvůli dovolené v Čechách prošvihli v kurzu gijuru lekce na dané téma. A podle toho, co si Giyora pamatuje z lekcí Tóry v Tal El, já z pár letmých hovorů s paní rabínovou, a podle toho, co nám říká Google, víme zatím že:
- kromě šabatů nesmíme jíst maso a pít víno
- nesmíme se nechat ostříhat a chlapi holit
- nesmíme si vyjet na rodinnou dovolenou někam do hotelu
- nemáme doma nic stavět, budovat, rekonstruovat ani malovat
- nesmíme si užívat vodních hrátek
- nesmí se poslouchat veselá muzika
- nesmí se pořizovat nové oblečení
- nesmí se prát prádlo
Obecně se prostě člověk nemá rozmazlovat a veselit, protože se to nesluší, nemá dělat nic moc nebezpečného, protože by se mu mohlo něco stát, a nemá nic budovat, protože by se to stejně nepovedlo. Nejpřísněji to platí na poslední týden, od 2. do 9. avu. Celé trápení vyvrcholí jednodenním půstem, který nás čeká po odchodu šabatu. Teda rozhodně Giyoru. Jestli do toho půjdu taky si ještě rozmyslím. Co všechno se mělo dodržovat celé tři týdny si snad stihnem utřídit do příštího roku, ehm. Tentokrát jsme zvládli jen to maso a víno.
Předevčírem začal ten přísný týden a snažíme se, jak víme a umíme. Podařilo se nám přesunout dovolenou v poušti, kterou jsme si nic netušíc zarezervovali právě v té nejnevhodnější době. Giyora pozastavil malování domu a přenastavil priority úkolů, které chtěl za prázdniny zvládnout. Vyhazovat, třídit a ničit se totiž smí a práce toho druhu se u nás taky dost najde. Možná konečně zmizí zbylá maracuja a vyklidíme bezpečnostní místnost :-). Přehodnotili jsme trávení volného času s dětmi. Na ty se smutnění nevztahuje, ale k vodě nemůžeme a nikam jinam do přírody v tom vedru nejde. Ale našli jsme toho dost, doma trčet nebudeme. Děti se musí někde vyskákat nebo z toho přeskočí nám :-).
