Do Aškelonu jsme se chtěli podívat už dávno. Jednak kvůli údajně krásným plážím a také prostě proto, že jsme tam ještě nikdy nebyli. Tento týden tam probíhal festival písku a i když jsme neměli velká očekávání a nepředpokládali jsme, že s neukázněností místních obyvatel z pískových soch něco zůstane, jako záminka k návštěvě to stačilo. Dorazili jsme podle plánu kolem čtvrté odpolední, kdy už není třeba se schovávat před sluníčkem. Hlavní program začínal v šest, ale protože se jednalo především o stánky s jídlem a houfy lidí, nejspíš by to pro nás úplně nebylo. Obešli jsme pár překvapivě perfektně zachovalých soch z písku ztvárňujícím výjevy ze známých pohádek a pak jsme se prošli kus po promenádě a skrz přístav k dětskému hřišti přímo za rozlehlou pláží. Daniel a Nevo byli z hřiště tak nadšení, že se jim ani k moři nechtělo, a tak jsem se tam skoro hodinku plácala jen já s Eitanem. Když je konečně Giyora ukecal, sluníčko bylo už hodně nízko. Pohrabat se v písku i smočit se na mělčině stihli.
Město působilo čistě, obyvatelstvo různorodě a vůbec nemluvilo pouze rusky, jak jsme se mylně domnívali. Potkávali jsme mladé rodiny, hodně věřících a i příslušníky arabské menšiny. Atmosféra příjemná a člověka by ve snu nenapadlo, že právě do Aškelonu lítaj rakety z Gazy o sto šest. Jediné, co ten den bylo neklidné a působilo hrozivě, bylo moře. Pláž bohužel čistá nebyla (ale tak kde v Izraeli je…) a v moři spousta řas, možná i díky silným protiproudům. To ale dojem z výletu nezkazilo. Pro zastávku na povalování na pláži a koupačku Aškelon určitě doporučuji.
