Často se na blogu nebo facebookové stránce zmiňuji, že jsme doma opět sami bez manžela. Co je to za učitele, že se tak často poflakuje den, dva nebo i týden mimo domov? Už pár dní muže příležitostně zpovídám, tak snad se mi povede to nějak rozumě sepsat do článku. A konečně se díky tomu dozvídám i já víc podrobností o jeho povolání, kterým se živil před dvaceti lety než odešel pracovat do hi tech. A ke kterému se vrátil před pěti lety, když hi tech zas opustil :-).
Manžel vyučuje předmět, který se jmenuje „šelach“. Je to zkratka z prvních písmen hebrejských slov ‚sade leom chevra‘, česky „exkurze národnost společnost“. Já tomu od začátku říkám „vlastenectví“ a čím víc o jeho práci vím, tím spíš mi ten název sedí. Obsahem předmětu je historie, biologie, zeměpis, archeologie, občanská nauka, Tóra – všechno, co se jakkoliv týká Izraele. Předmět není maturitní, ač je velmi důležitý. Ve studentech ve věku 13 – 17 let učitelé během čtyř let výuky šelachu potřebují posílit národní hrdost a lásku k zemi tak, aby po skončení středoškolských studií byli připraveni s chutí vykročit do armády a vydat ze sebe to nejlepší.
Plný úvazek učitele v Izraeli je 36 hodin. V manželově případě se jedná o 12 hodin frontálně, 12 hodin na výletech a zbytek, kdy má být ve škole k dispozici. Už druhý rok má rozvrh postavený tak, že neděli a pondělí učí, úterý a středu a jeden čtvrtek v měsíci vyráží na jednodenní výlety s dvěma až třemi třídami. Jednodenní výlety jsou buď pěšky přímo ze školy v Nahariyi někam do okolí, autobusem do vzdálenějšího okolí a sem tam si zajedou třeba i do Jeruzaléma, který je dvě hodiny cesty. Každá ze čtyřiceti tříd ve škole navíc absolvuje dvou až třídenní roční výlet, společný pro celý ročník. Včetně tříd, které už šelach nemají, což jsou dva nejstarší ročníky. Ty si pro jistotu střihnou celý týden pochodu, kterému se říká „masa Israeli“, česky asi „expedice“. Tady se studenti neučí jen o zemi, ale také o sobě. Při procházení naplánované trasy nespočetněkrát zastavují, vedou instruktorem (učitelem) řízené diskuze, řeší týmové úkoly a účastní se dobrovolnických aktivit.
A pak jsou tu „mašácim“. Manželova srdcovka, rozpovídal se mi o nich už dvakrát na hodinu. Jistě by to vydalo na samostatný článek, ale než a jestli opravdu bude, shrnu to aspoň do několika větiček. „Mašácim“ jsou (pro změnu, he) zkratka z „madrich šelach tzair“, česky „mladý šelach průvodce“. Obdoba skautu, co si studenti vybírají coby volitelnou mimoškolní aktivitu s cílem buď plnohodnotně využít volný čas nebo se sami stát jednou průvodci. Absolvují ve škole teoretickou přípravu, jedno zimní a jedno jarní několikadenní shromáždění a poté o velkých prázdninách vyráží s instruktory do přírody na dvoutýdenní kurz. Učí se vázat uzly, stavět přístřešky s využitím přírodních materiálů, vaří v improvizované kuchyni, absolvují bojovky a plní různé úkoly jako se v Čechách často dělají na táborech. Na závěrečném ceremoniálu obdrží studenti certifikát o absolvování kurzu, vyhlašují se nejlepší ze skupin a jednotlivců v různých kategoriích. Instruktoři jsou výhradně z řad šelach učitelů. Ač je to (aspoň pro mě) nepředstavitelná dřina a pomálu naspaných hodin, Giyora si v podobných akcích vyloženě lebedí a rád si takto přivydělá něco k základu, který je pro učitele i v Izraeli poněkud ubohý.
Výlety je třeba prošlápnout dopředu, okouknout zastávky, naplánovat prezentace. Čili sem tam manžel vyjíždí jen s týmem učitelů šelachu z Nahariye. Občas se na plánování sejdou i učitelé z celého okrsku, z celého kraje a zřídka i z celé země, pokud se jedná o výlet společný pro všechny školy.
Trajdání v Izraeli po poušti nebo po kopcích s neukázněnými puberťáky není jen tak už samo o sobě a když se k tomu přidá bezpečnostní situace, asi není divu, že každý šelach učitel musí ročně absolvovat 60 hodin kurzu první pomoci. Před výletem musí učitel získat potvrzení od „kontrolní centrály“, což je instituce informovaná o všemožných rizicích, která by mohla výlet ohrozit. Ať už se jedná o vojenské cvičení, vyhrocenou situaci blízko hranic nebo třeba počasí. Na všechny výlety se studenty vyráží ozbrojený doprovod. Ten si škola buď pronajímá od externí firmy nebo tak jako škola v Nahariyi šetří a využívá učitelů, kteří mají zbrojní pas. Můj muž jej vlastní a dostal proto od ministerstva školství pěknou CZetu (prý druhá Češka doma, hehe). Aby mu ji nesebrali, musí si jednou ročně v rámci tréninku dojet s kolegy zastřílet na střelnici. Díky B-hu, nikde jinde ji zatím použít nemusel.
Giyora se po patnáctileté přestávce a s nově nabytými zkušenostmi z hi tech ujal své role nadmíru odpovědně a vedení rychle a správně odhadlo jeho manažerské a plánovací schopnosti. No a hlavně psychickou odolnost, která je potřeba úplně nejvíc. Ne náhodou většina jeho kolegů stejně jako on absolvovala armádní výcvik a následně rezervy ve speciálních jednotkách…
Na Giyoru se postupně začalo nabalovat množství úkolů spojených s logistikou, zásobováním a samotným plánovaním výletů. Čili jakkoliv to zní krásně, že týdně odpracuje 24 hodin, reálně je to spíš třikrát tolik. Sice z domova, ale to je jen větší výzva, že. Obvykle se totiž nechá strhnout od dětí a připojuje se do hry, aby následně musel dřít po nocích.
Já smekám před jeho nasazením a říkám si, že mít ho za učitele je určitě děsně super. A protože se mnou sdílí zpětnou vazbu od studentů, vím, že nejsem sama, kdo si to myslí! Tahle úcta od žáků, ty děti, které se mu daří motivovat, které se mu před očima mění v zodpovědné dospělé, to je přesně důvod, proč má svou práci tolik rád. Teda když nepočítám všechny prázdniny a … šabaton! To nemůžu nezmínit. Sedmý rok výkonu práce zaměstnance pod ministerstvem školství je VOLNÝ. Ano, čtete správně. Nejen že se v židovském státě drží šabaty, ve školství se drží také šabatony :-). Volný rok má zaměstnanec využít třinácté platy naspořené za těch šest předchozích let, zůstat doma a studovat, aby si zvýšil kvalifikaci. V praxi se šabaton k danému účelu opravdu využívá, i když se řada učitelů rozhodne pracovat alespoň na částečný úvazek, aby si zachovali vyšší příjem. Giyoru čeká šabaton už za dva roky a má s ním (jak jinak) velké plány. Tak snad B-h dá, že vyjdou!
Pro představu přidávám pár listů z manželových prezentací pro studenty