Zatímco mrňavé opičky v lese v Yodfat jsme byli krmit už mockrát, s klokany a papoušky to byla premiéra. Giyorovi vyšel od začátku školního roku snad první volný čtvrtek, takže kam jinam vzít tu naší smečku, než na zvířátka. Počasí bylo na výlet dokonalé, slunečno s teplotami lehce nad dvacet stupňů. Co by si tak člověk v poslední třetině listopadu mohl přát :-). Celou cestu údolím Emek se nám nad hlavami proháněla hejna pelikánů, kačen a kdo ví, čeho ještě, každopádně podívaná to byla nádherná. Na video se mi to v plné parádě zachytit nepovedlo, takže kdo můžete, radši se tam honem jeďte podívat.
V parku Gan Guru kluci byli ve svým živlu a klokánci tak sladcí, že se jich nebál ani Nevo, který má jinak ze zvířat respekt. Bylo prázdno, jak se v pracovní den sluší a patří, a osazenstvo bylo správně hladové. Klokani s radostí chroupali nabídnuté granule a nechávali se hladit. Papoušci nám posedávali na ramenou i na hlavách a uzobávali kousky jablíček napíchnutých na špejli.
Eitan byl tak nadšenej, že může něco krmit, že by nejradši cpal jídlo i robotickým dinosaurům.
Cestou domů jsme se stavili ještě v parku Mayan Harod. Když už jsme se pohybovali poblíž, nemohli jsme tohle místo jen tak minout. Na koupání to moc není, ale tušili jsme, že to Danielovi těžko vysvětlíme, tak jsme mu oblékli plavky a počkali si, až ho přesvědčí studená voda. Vlastně ani neměl v úmyslu se máchat víc než po kolena, ale uklouzl. Nenechal se rozhodit a klidně v tom mokrým triku coural dál. Ostatní členové smečky zůstali sušší, ač Eitana bylo nutné dost pevně držet. Ve finále se spokojil s házením kamínků do vody.
V parku jsme hodinu před zavíračkou byli jediní návštěvníci, když nepočítám kočky, které tím evidentně trpí, protože se nám v nestřeženém okamžiku pustily do citronového koláče. Přestože byl pečlivě zabalený v tašce. Potvory. Klika, že stejně nezbyl čas uvařit čaj, jak jsme si plánovali, tak koláč nechyběl :-).
