Byl jednou jeden malý potůček, který si razil cestu lesíkem, vedle skály, pod popadanými kmeny stromů, přes hromady oblázků a mezi velkými balvany, přes irský most asfaltové silnice a dál zas lesíkem, mezi balvany a přes oblázky. Pak přišla zima roku 5780 (podle gregoriánského kalendáře 2019/2020 ) a s ní tolik deště, že se potůček rozšířil, nabral na síle, rozbořil hráze a roztrhal silnici na cimprcampr. Její pozůstatky tvoří hladké plošinky desítky metrů od původního umístění, zvoucí k pohodlnému odpočinku od náročnějšího kamenitého terénu . Vody bylo teď na začátku června pořád hodně, víc, než si pamatujeme za šest let, co se tam přes léto chodíme osvěžovat. Popadaných stromů je víc, nánosy rákosů a klacíků podél břehu dávají tušit, že vody bylo ještě mnohem víc. Teď už to Nevo a Daniel bez menších obtíží zvládli vyšlápnout vodou sami. A protože část potoka, která obvykle byla nad silnicí víceméně stojatá a zelenala se řasami, je najednou průzračná, živá mírným proudem a plná ryb, neodolali jsme pokušení do ní prvně zavítat. Místy byla klukům voda až po hrudník a na chvilku jsme si mysleli, že to dobrý nápad nebyl, že je to tam příliš divoké a není jisté, že bude možnost z vody vylézt dřív než na konci, který byl od nás dobrých tři sta metrů. Zhruba v půlce jsme se vyškrábali z vody přes obrovský balvan a otevřel se před námi flek… No, nic zvláštního, takovej úplně normální kousek ráje :-).
Kochali jsme se, brouzdali po mělčině a i šnorchlovali mezi hejny občas solidně rostlých rybek. Giyora po vzoru medvěda grizzly vyhodil drápem klukům jednu na mělčinu. Leskla se v teplých paprscích nízko položeného slunka jako zlatá. Mrška se vysmejkla, než jsme stihli říct první ze třech přání ;). Ale co nevidět se tam jdeme brodit znovu, tak držte palce, ať příští pokus vyjde :-).
Ať už jste v potoce Kziv (Ein Chardalit) ještě nebyli nebo tam chodíte několikrát do roka jako my – teď je určitě skvělá doba zavítat. Je naprosto okouzlující. Uprostřed týdne pokud možno, abyste tu krásu nemuseli sdílet s tisíci dalšími návštěvníky, ehm…
