Období sklizně oliv na severu Izraele právě končí a my jsme si včas udělali zásoby na zimu a příští rok. Kromě dvou maličkých stromků, co jsme si vysadili před zahradou, jsem s Eitanem zvládla očesat i pár větviček z urostlých statných olivovníků, co zkrášlují okolí dětského hřiště pod nejnovější čtvrtí Tal El, ve které bydlíme. A další várku přitáhl Giyora s klukama, když cestou k lesu potkali dva zapomenuté olivovníky kus od již očesané velké aleje. Otrháváme zelené plody, co nejmasitější a bez kazů. Nakládáme každoročně do vody s deseti procentním podílem soli a přidáváme pokrájené citrony i s kůrou. Lze přidat feferonky, ale párkrát jsme to zkusili a bylo to tak šíleně ostré, že už to radši neriskujem. Aby to nebylo zase tak moc snadné, každou olivu před vložením do sklenice člověk musí naříznout, jinak by zůstaly hořké. Nevím, jestli napořád, ale určitě hodně dlouho. Místo nařezávání to jde praštit paličkou, ale to zas člověk riskuje, že by rozrazil i pecku. Ač se to stává výjimečně, protože jsou tvrdé jak kámen. Já jsem si oblíbila spíš ten jemnější způsob. Nakonec se to zakápne olivovým olejem a pak se čeká. Na hranici poživatelnosti dojdou asi po měsíci, ale určitě čím déle, tím lépe. Různé hrátky s vyměňováním nálevu jsou povoleny, ale neměly by být nutné. My to neděláme, takže vám nepovím, jaký to má vliv na chuť.
Nečekejte olivy jako ze supermarketu. Tyhle budou vždycky tvrdší a budou mít mnohem výraznější chuť, což ne každý ocení. Kluci se jich třeba nedotknou, zatímco nějakou vypeckovanou měkotu z konzervy si sem tam dají. Ale za zkoušku to stojí, když si příště přivezete pár hrstí třeba z návštěvy Jeruzaléma :-).
Eitan pomáhá při trhání oliv 
Eitan pomáhá také při nakládání oliv 🙂 
Citron i s kůrou, voda se solí a nařezané olivy 
A výsledek. Na rok potřebujeme tak tři takové (asi litr a půl)