Tři týdny rutiny „normálního“ života

… za námi a Pesach před námi. Když jsme dorozdali všechny balíčky dobrot vybraným rodinám (přátelé naši a kamarádi kluků) a jak se patří doslavili Purim, člověk by měl chuť si otřít čelo a říct si, že si konečně může oddechnout. Jenže se ví, že od Purimu je to pouhé tři týdny do Pesachu a že jestli Purim byl kolotoč, teď nastupujem na centrifugu.

Na přípravu na Pesach nám už zbývá pouhý týden a zatím se jen znovu a znovu děsíme, co všechno musíme stihnout a kdy se to jako udělá. Jediné, o co se od Purimu celkem intenzivně snažíme, je zbaštit doma všechen chamec a soustředit se, abychom kupovali jen to, co se do Pesachu určitě sní. Příští týden má v neděli a v pondělí manžel mimoškolní aktivitu se studenty, v úterý je volno na volby a středa a čtvrtek bude pracovat u bratra. Snahy o doplnění rozpočtu poznamenaného korona omezeními bohužel ještě nemohou ustat.

Oba velcí chlapci budou dopoledne v družině, ale během té hodiny, co mi obvykle doma s Eitanem zbývá, toho asi moc z příprav neudělám. Daniela ráno pakuju kolem třičtvrtě na osm do auta kamarádky, která denně svého syna vozí do školy. Já je pak oba v poledne vracím zpátky do domovů. Kamarádka je na konci těhotenství a zkouší vyřazením syna z jízd školním autobusem zmenšit riziko nákazy koronou (přesto, že je očkovaná). Já bych to řešila míň, ale moc nám vyhovuje, že si ráno můžeme o hezkou půl hodinku víc přispat, než kdyby Daniel mazal na autobus. V poledne vyrážím s Eitanem s minimálně půl hodinovým předstihem, protože když se mi prcka povede dostatečně unavit, dá cestou šlofíčka a já na parkovišti z domova připravené kafe a unavené oteklé nohy (trpící skokově zvýšenou tělesnou váhou) aspoň na pár minut nahoru.

Poslední týden nám počasí přálo a tak jsme s Eitanem skoro denně po deváté ráno a odložení Neva do školky, mohli pěkně courat po Tal El a okolí. V lesích je stále plno voňavých bramboříkových koberců. Krom nich si stínu stromů užívá hlavně divoký česnek. Sasanky to pro letošek pomalu balí. Louky, které zaplavují teplé sluneční paprsky, jsou plné žlutých hořčic, chryzantém a spousty růžových, bílých, fialových a modrých drobných kytiček, jejichž jména česky neznám, ale jak můžete mrknout na fotkách, na kráse jim to naštěstí neubírá. Kvete to takovým způsobem, že člověk váhá, jestli se loukou projít, aby tu nádheru nepošlapal. Eitana víc než místní flora zajímají hroudy hlíny, šišky, klacky a šutry, čehož je naštěstí všude také dost, tak si na své přijdeme oba.

Víc než polovina populace je naočkovaná proti koroně a život většiny se vrací do normálu. Otevřené je vše, na co si člověk vzpomene, i když na některá místa, třeba do interiéru restaurací, se může vstoupit jen se zeleným pasem (prokazujícím očkování) nebo negativním korona testem. Manžel se naplno vrátil učit a jezdit se studenty po výletech. Na delší rodinné výlety se čas zatím nenašel a společně jsme si krás přírody užili jen lehce, když jsme manžela dojeli vyzvednout z konce přípravné trasy u potoka Dišon. Kluci neváhali a v silně osvěžujícím potůčku v severním cípu Izraele se vymáchali. Já bych si to uměla představit, až bude teploměr ukazovat o hodně víc stupňů, než těch dvacet, co bylo krátce před západem slunce. Ale to mám prý smůlu, protože Dišon je z potoků, ve kterých proudí voda jen přes zimu.

Než se zas nějak výrazně oteplí, můžeme si v pohodě vystačit s potulováním po zelených porostech obklopujících Tal El, jejichž kouzlo jsme vlastně objevili díky všem těm korona karanténám v uplynulém roce. Ač tam známe každý kámen i louži, pro kluky a často i pro nás se tam vždy najdou nové výzvy, zážitky, kytičky i tvorečkové. Rozhodně máme být za co koroně vděční. Nevo se nechal slyšet, že by si takový rok dal znovu. Eitana se ptát nemusím, protože za permanentní společnost bratrů byl většinu času rád velmi evidentně. Daniel je spokojený, že může chodit normálně do školy a vrátil se na koně, ale dnešní návrh na dřív tak obvyklou procházku do lesa za únikovou bránu Tal El vítal s nadšením prozrazujícím, že špatné vzpomínky na to rozhodně nemá ;). Já samozřejmě nechci, aby se ta bláznivá doba vrátila a všem přeju jen zdraví. A jestli to jen trochu jde, uchovejte si stejně jako my v paměti to dobré, co se za poslední rok událo. Určitě toho nebylo málo!

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•