O králíka míň. Nejroztomilejší kousek putoval včera k novým majitelům a dnes jsme obdrželi foto superšťastného kloučka asi v Eitanově věku s naším angorákem v náručí. Nevo uronil slzu, Giyora skoro taky, my ostatní jsme to ustáli se smutným povzdechem.
Liya se vyklubaly horní řezáky, tak zjevně nebyla naruby kvůli očkování. Dneska po dlouhé době spala dopoledne po procházce u nás v lese skoro hodinu a půl, tak se mi povedlo aspoň roztřídit špinavé prádlo. Dvě várky se zvládly, dalších osm čeká… Vlastně je překvapivé, že všichni stále mají, co na sebe.
O kočkách jsem dlouho nic nepsala. Belle a Jerrymu je už deset let. A nemusím vám vyprávět, že na ně máme stále méně a méně času. Po narození druhého dítěte kocourovi došla trpělivost a sem tam někoho sekne. Nejčastěji proto, že chce ještě mazlit a dotyčný se dovolil vzdálit. Na Bellu byl příliš až čtvrtý potomek. Po narození Liyi to od ní zatím schytali Nevo a Eitan. Důvod zatím nejednoznačný, slyšeli jsme vždycky až řev a kluci nebyli s to událost rozumně popsat, ale dost možná stejný jako u Jerryho – mazlíš málo. A má pravdu, ne že ne.
Od čtvrtka u nás zas v televizi běží zprávy intenzivněji. Jen to teď není kvůli raketám z Gazy. To mě ve snu nenapadlo, když jsem se před jedenácti lety stěhovala do Izraele, že budu v televizi sledovat válku v Evropě. A přiznávám, že takhle mi nebylo úzko během žádného mumraje tady u nás. Co k tomu dodat… Bůh s námi. Žijme s vděčností, mějme se rádi a nezapomínejme si to dávat najevo. Protože když někdo trpí nedostatkem lásky, chová se… zle.
Bella si užívá přízně chlapců 
Liya zkouší kousat. Všechno 
Liya Eitana zbožňuje. On občas velkoryse projeví trochu náklonnosti 
Sbohem roztomilý hlodavče 
Tal El stále kvete 
Sasanky v lese v Tal El