To byl zas fofr. By mě zajímalo, jestli se ten čas v budoucnu někdy zpátky zpomalí nebo už to takhle bude pořád.
Stále máme měsíc veselí. Eitan se do školky ještě nevrátil, úplně nevím, co s ním. Krk žádná sláva, občas lehce vystoupne teplota, korona to není, streptokok to není. Rentgen jsme ještě nestihli. Doktorka si ho chtěla prohlédnout a poslechnout znovu, až se prý „úplně uzdraví“. Zkoušíme probiotika a důsledně hlídat stravování, což je přes Purim, kdy se domů sypou sladkosti a další nezdravé pochutiny ze všech stran (a ne jen od babičky jako obvykle), zvláště náročné.
Masky byly výzva, ale stihlo se to. Eitan poděděného pavouka využil jen na focení, na žádnou hromadnou akci jsem ho nevypustila.
Těsně před Purim jsme vyrazili na výlet a zůstali přes noc v zimmer v mošavu Dor, tři sta metrů od pláže. Ač předpověď počasí byla nadmíru nepříznivá, nakonec nám přálo a hromada věcí sbalena dle manželových instrukcí „jako na lyže“ nebyla potřeba. Bylo polojasno, ale žádné vedro, úplně perfektně na procházku podél moře a návštěvu blízkého národního parku Tel Dor. V Tal El jsme pak večer stihli akci v synagoze, čtení svitku Ester, druhé čtení následující den, grilovačku, nakoupit a připravit balíčky k svátku Purim sousedům a přátelům, další akci pro děti v místním klubu. A věci z výletu budu dovybalovat zítra ráno, ehm…