Prvně sama s ptáčaty – v zimmer a na ptácích

Veselo máme i nadále, ale krom pár zanícených bebíček už aspoň nikdo nemarodí. Předpesachový čas byl dle předpokladu nabitý. Týden před prvním večerem svátku jsme s dětmi byly celý samy. Giyora provázel po krásách Izraele své studenty. Že tu za ta čtyři dopoledne, kdy jsme tu s Liyou byly samy, protože kluci měly družinu, toho uklízení moc nestihnu, bylo jasné. A i když chlapci po odpoledních celkem ochotně dali leccos do kupy, taky nestačilo.

Družinu měly jen do středy, nevím proč. Ale byla to dobrá šance dát takovou malou generálku na Čechy, kde s nimi budu pár dní sama. Úkol zněl jasně – po odvozu Eitana do družiny ve středu ráno

skočit natankovat plnou, pak do supermarketu, sbalit pěti lidem oblečení a další nutnosti, jídlo, radši i nějaké nádobí, obstarat králíky, kocoury, vyklidit z baráku poslední chamec a vzít ho sebou (z čistého baráku by bylo ideální, ale to se nestihlo), to vše za bdělosti miminka sice vyspalého, ale vůbec ne do růžova (takže většinu s Liyou v nosítku), a vyrazit na plánovanou noc v zimmer někde na dohled Hermonu. Když jsem o tři hodiny později odjížděla s naloženým kufrem se zpožděním pouhá jedna minuta oproti plánu, připadala jsem si jako super matka.

Později se ukázalo, že jsem ani nic nezapomněla. Právě otevřený vyhřívaný bazén byl překvapením, na to jsme nebyli vybavení, ale šlo to i tak – Nevo a Daniel plavou a s přehledem stačili, Eitana jsem přidržovala ve vodě já a Liya dělala veselému rošťačení publikum z autosedačky. Zvládli jsme se navečeřet, vyspat, neztratit jeden druhému a užít si výlet i přes mírné zklamání z nefungující jacuzzi. Sbalit to zas ráno do jedenácti zpátky do auta byla také výzva, ale čtvrt hoďky zpoždění mi velkoryse odpustili. Cestou domů zastávka na objížďku Chulského jezera, kde v tuhle roční dobu moc ptactva k vidění není, ale nikoho to netrápilo. Starší dva se zapůjčeným dalekohledem sledovali každé mávnutí křídly a hledali v brožurce, kterého opeřence jsme načapali.

Pochopitelně nemám moc fotek, ale zážitků plno. Ač nebyly všechny růžové, za nejzásadnější zjištění považuju, že mám opravdu dva už VELKÉ chlapce! Jsou mnohem spolehlivější a samostatnější, než by si člověk doma všiml ;). Tak snad to spolu zvládneme i v té Čechíi. Sláva nazdar výletu.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•