Měla jsem tu týden kamarádku a vyžadovalo to nějaké přípravy, takže jsem se nedostala ani k tomu krátkému shrnutí Pesachu na blog. Nevadí, vy jste na zpoždění zvyklí a velkoryse mi jej odpouštíte :-).
Kromě toho, že muž dostavěl klec poslednímu hlodavci a všech šest králíků už bydlí venku na zahradě, jsme zvládli i kratší výjezdy.
Zdálo by se, že potok Kziv máme prošláplý horem dolem, ale pravda je, že jen dolem. Hořejšek je pro nás těžko přístupný, protože je od parkoviště 1,5 km. To by i šlo, nebýt to s převýšením 250 m… Proto jsme rádi využili nabídky shutlle – mini busů, které tam během prázdnin pendlovaly od parkoviště až k začátku treku. Pro Eitana byl zážitek už autobus, který do té doby znal jen zvenku. Nebylo vedro, což byla i škoda, protože potok byl plný osvěžující vody a v leckterých místech by si člověk i zaplaval. Takhle to bylo jen na smočení kotníků a kochání se pohledem na stříbřité rybky, kterých je potok plný. Šlapali jsme asi čtvrt hodinky, kousek po silnici, kousek po zídce plotu, přes dřevěnou lávku a pak po prašné cestě. Kam dál vedla nevím, protože jsme to zapíchli pod stromy na zvlášť lákavě vypadajícím místě. Liyu sestup zmohl a zabrala ve chvíli, kdy kluci začali vytahovat z báglů plavky. Na hnízdu z báglů si zdřímla hezkou půl hodinku, během které se mi povedlo pořídit pár pěkný obrázků, co teď s vámi můžu sdílet 
.
Další výjezd nebyl vůbec nic objevného, ale po letech korona omezení jsme konečně klukům splnili přání na výlet vláčkem. Pro Eitana po autobuse zase nová zkušenost. Trasa byla Ahihud – Hof HaCarmel, čili pláž Carmel v Haifě.
Posledním cílem byl Park HaMayanot. Nemám odtamtud žádné podařené foto, ale jednak to ode mě znáte z minulých příspěvků a jednak jsme tam zajeli ještě s kamarádkou, čili vám místo připomenu v následujícím postu :-).