Možná definitivně poslední společné prázdniny

Manžel je už týden s námi, ale před psaní blogu se vecpaly návštěvy kamarádek a nezbytný úklid domu. Opět si říkám, jaká je škoda, že jsem nenapsala ani čárku, protože za ten víc než měsíc, co na blogu nic nepřibylo, se toho stalo dost. Oslavili jsme Šavuot, navštívili potok Kziv, zaskočili se přecpat malin a třešní na samosběr do mošavu Odem, osvěžit do potoka Snir v národním parku Chatzbani. Kluci na rozlučkových večírcích uzavřeli první a druhou třídu, Eitan školku. Liya se konečně naučila i sedět po té, co si pár týdnů před tím jen stoupala. Zkusím tomu zas dát vyšší prioritu, jako už mockrát, ale třeba to teď vyjde :-)).

Měsícem, kdy jsme Giyoru vídali víceméně jen o víkendech, skončily všechny manželovi aktivity spojené se školstvím. Od září nastupuje na šabaton, což je rok volna, který si učitel může vzít na studium po šesti nebo více odpracovaných letech.

Po roce, kdy manžel pracoval na 150 procent, v týdnu prakticky neměl volno, pomoci s dětmi a doma se mi dostávalo výrazně méně, než jsem bývala zvyklá, a o společných rodinných výletech ani nemluvím, jsem se přiznám moc těšila, že bude(m) mít oddech. Vybral si hezký studijní program, což je podmínka k žádosti o šabaton, k tomu práci na třetinu úvazku v blízké škole. Vypadalo to skoro ideálně. Dokud se o jeho potenciálním volnu nedozvěděl švagr a nezačal ho lámat, ať jde pracovat k nim. Že jako zaměstnanec ministerstva školství nás nikdy neuživí, jak bychom si zasluhovali, a jak by s jeho schopnostmi mohl. Hm, rybář ví, kde má rybička citlivá místečka, a rybička se chytila. Růžová opona spadla a opět se přede mnou otevírá úplně jiné představení, než bych si představovala. Giyora přece nemá, co ztratit, rok to zkusí a když to nepůjde, holt nepůjde, vrátí se učitelovat. Njn., námitky jsem měla, ale ukázaly se příliš slabé proti nesporným výhodám, které změna oboru může přinést. Takže jestli jsem si troufla postěžovat, že jsme si tatínka v posledním roce extra neužili, v tom následujícím to může být ještě mnohem horší… Ale zatím víme, že vlastně nic nevíme, čili netřeba se stresovat zbytečně dopředu.

Teď máme konečně prázdniny. Kluci budou do 21. července o dopoledních v družinách, ale i tak je změna atmosféry už zřejmá. Se mnou je to stereotyp, kdy jsou veškeré moje kapacity soustředěné na to, abychom všichni šli v rozumnou dobu spát, byli vykoupaní, najezení a ráno bylo, co si obléci. Plus pár dalších drobností, jako aby přežilo zvířectvo a nesežrali nás tu blechy a šváby, že. No prostě kluci si kámoše nepozvou a rozvážet to a hlavně pak zas k večeru shromažďovat, když mrňousové jsou po sedmé už zralí (se mnou) do postele, na to nemám. Jak je na obzoru manžel, je to jinak. Doma se hemží vrstevníci, nebo tu naopak je o jednoho až dva naše chlapce míň, když využijí pozvání k přátelům. Starání se o zvířátka a velká část starostí o děti a jídlo se přesunula na muže, mně se tolik přestává vrstvit prádlo a matčin maraton ubíhá ve volnějším tempu.

Na výlety už by byl čas, ale po všech letech, kdy se nám stále nepovedlo úplně přizpůsobit situaci, že místo dvou hi-tech platů máme jeden učitelský, jsme jaksi narazili na finanční strop. Ne že by tu nebylo světlo na konci tunelu, to tam je, ale kdy přesně se to obrátí, není jen v našich rukou. Momentálně jsme v situaci, kdy kromě jídla a nutného oblečení zvažujeme každý výdaj a hledáme všemožná krkolomná řešení, jak to ustát a zůstat v Tal El. Možnost, že bych si začala hledat práci i já stále postrkujeme úplně na konec listu. Jednak proto, že se nám ani jednomu úplně nezamlouvá, a také i proto, že by to extra epomohlo – výdělek by šel z většiny na zaplacení jeslí. Ani nevím, proč to sem píšu. Náš život to výrazně nepoznamenává, koneckonců věřím, že je to něco, čím si holt teď projít musíme, když to tu je, a že nás to naučí nové zásadní věci. S vírou, že za rok zas už budeme úplně jinde a budu se pousmívat nad vzpomínkou, jak jsme v bance škemrali o navýšení kontokorentu a hledali doma, co půjde prodat. Až si říkám, jestli jsme opravdu tak lehkovážní, že nás ani takový průšvih nerozhodil a pořád je nám do smíchu. Snad nám to vydrží :-). A Bůh dá, že se naše momentální platební neschopnost zas brzy obrátí ve schopnost ;).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *