Hurá, změna! Od ledna se manžel vrací k učitelování, je to definitivní! Vyhrožuje, že o moc víc k dispozici nebude, tak se snažím to nevidět růžově, ale nemůžu si pomoct ;). Dostal školu, kde mimo jiné studují i děti z Tal El, ve věku 13 – 18 let. Z domova to má dvacet minut cesty, takže když zrovna nebude na výletě, minimálně s vypravováním chlapců do školy by mohl být nápomocen. Také si prý chce nechat aspoň jeden den v týdnu volný. To by v tom byl čert, aby to nebylo lepší! A čerty tady v Izraeli nemáme, takže bude!
Dny plynou v relativně příjemné rutině, potomstvo víceméně zdravé a až na drobné výjimky v institucích. Zřejmjě i díky tomu se mi konečně povedlo vypěstovat kvas a už pár týdnů si doma užívám chutného českého chleba. Kromě do školky, na nákup, nějakou běžnou kontrolu a na kroužek se s Liyou mimo Tal El nevydáváme. Ale nevypadá, že by strádala. Tal El je kouzelné místo, dá se leckde courat a zimní počasí pořád není až tak zimní. Po odložení Eitana do školky se vydáváme na kratší procházky, snídani v lesíku, proběhneme se po hřišti a po návratu domů očešeme na zahradě mandarinky. Ty Liya miluje, je schopná si je už sama oloupat a s chutí se láduje, dokud ji po třetím kousku nezastavím.
Ke kroužku bubnů a robotiky jsme Danielovi hledali ještě sportovní aktivitu. Po fotbalu, karate a lezení po stěně, kde se nenašel (a lecky ani nenašli jeho) , to vypadá, že se nadchl – pro surfing. Má za sebou zkušební lekci, kde navzdory chladnému počasí přes hodinu v moři vydržel neúnavně znovu a znovu stoupat na prkno, radovat se z každého úspěšného pokusu a nenechat se odradit žádným méně úspěšným.
Nevo oslavil 11. listopadu narozeniny. Čerstvý sedmileťák nadále zůstává bez mimoškolní aktivity. Zkusili jsme plavání, kde se dle očekávání uvolnilo místo. Po dvaceti minutách v bazénu si Nevo vzpomněl, co bylo loni tím zásadním problémem – příliš chladná voda. A ani fakt, že mohl jezdit plavat dvakrát týdně s nejlepším kámošem, ho nepřesvědčil. Místo na robotice se neuvolnilo, čili pořád hledáme a přemýšlíme, co by mu sedlo. Závidí Danielovi surfing, prý to chce taky zkusit. Vzhledem k tomu, že moře nebude o moc teplejší než bazén, nepředpokládám, že by sdílel Danielovo nadšení.
Jsme v židovském měsíci kislev, kdy se slaví Chanuka. Začátek měsíce (roš chodeš) je vždy slavnostnější záležitost, čili jsme neodolali, abychom nakoupili první várku speciálních koblížků. Takových těch, co lákají očima, děti neví, po kterém kýči a barvách sáhnout – a ve finále stejně hledají ty obyč s marmeládou ;). Liya koblížkům na chuť nepřišla, o to víc ji baví káči.
Zapršelo párkárt už dost na to, aby se na jihu zalila jahodová pole, čili se jako obvykle v prosinci cpeme červenými sladkými plody. Jediné ovoce, co chutná všem členům domácnosti. Po tříkilové přepravce se zapráší během dne. Zima v Izraeli má své kouzlo, ne že ne.
