A už uběhl i únor. Giyora pracoval výrazně víc – celý první únorový týden tu nebyl. Kluci celkem v pohodě najeli na režim bez táty, kterému říkám „nouzový“. Jen Liya chudák každý den hledala tátu ve všech koutech doma i venku. Šetřím se, co to jde, abychom ten týden prostě nějak dali, protože to musím dát bez pomoci. Nezvu jim kamarády, protože to u nás v aktuální situaci dělá víc trablů než užitku. Koupu všechno (včetně sebe) před večeří, čili před šestou, když ještě nikdo není unavený, protože později to pak skřípe. Nevo a Eitan umí hezky zabavit Liyu, když s Danielem dodělávám domácí úkoly nebo cvičíme na bubny. S přípravou večeře pomáhají a jíme společně. Po sedmé mají velcí výjimečně povoleno zalézt do postele s tablety na dobu, než spacifikuju do hajan menší. Když pak jdu číst malým pohádky na dobrou noc, elektronika jde nekompromisně pryč i z ložnice Neva a Daniela a ti si pak čtou nebo hrají hry, dokud prťata neusnou a já se nepřesunu k nim.
Nejde to vždycky tak hladce, jak by se zdálo. Náš prvorozený bere pravidla jako něco, co se musí zkusit oťukat ze všech směrů, aby se ověřilo, že to je opravdu pravidlo, a mně i po letech tréninku dává zabrat zůstat klidná a laskavá. Zvlášť když se třeba noc úplně nevydaří.. Ale fungujeme spolu už výrazně líp než dřív a zřejmě jak všichni rostou, zdál se ten týden bez manžela snazší, než si pamatuju naposledy. A ano, ono by z toho pevně nastaveného programu asi šlo slevit, minimálně tu a tam. Jenže já věřím, že jim tyhle výhradně „rodinné dny“ neuškodí, spíš naopak.
Giyora ukončil třemi náročnými testy první semestr. Nejnáročnější statistiku si bohužel bude muset dát v květnu znovu. Mám z toho radost snad větší než on sám… Druhý semestr začíná příští týden a se všemi výlety, které v únoru měl, se během přestávky sotva stihl nadechnout. Ani sazeničku na počest svátku Tu Bišvat jsme do zahrady porostlé plevelem zatím neměli šanci zapíchnout. Teď se blíží Purim a s ním tři dny prázdnin, tak snad…
Kluci si ve škole kromě studia užívají aktivity spojené s Purim. Každé ráno čtou čtvrt hodinky ze svitku Ester. Chodí každý den do školy v předem určených barvách (Nevo se ráno nechal slyšet, že ve čtvrtek zůstává doma, protože v růžové/fialové do školy nejde :D). Vítaná změna letošního roku, loni chtěli každý den jinou masku. Jestli se zas nebude stávkovat, jak už se minulý týden jednou stalo, dají si ve čtvrtek pyžamový den a v neděli pak v rámci vyvrcholení oslav Purim ve vzdělávacích institucích – v maskách.
V měsíci Adar, který je právě teď, se máme radovat. A já myslím, že i když by to v jisté sféře potřebovalo značný posun, nám to jde moc dobře :-).
